Prosinec 2018

Výlet na CACIB Praha

Hned první prosincovou neděli jsme s Jerrym vyrazili tzv. na jukandu na mezinárodní výstavu do Letňan.

Nejprve bylo potřeba snad tři měsíce nestříhaného a nekoupaného puberťáka trochu zkulturnit.

Na to, že měl původně na zadku asi 5 cm dlouhé chlupy, jsem s výsledkem spokojena 🙂

Za tu dobu, co jsme se s Jerrym ve střihárně neviděli, mu narostlo moc pěkné tělo a celkově mě velice příjemně překvapilo, jak roste nejen do výšky, ale i do krásy.

Na letošní Prahu jsem četla na internetu už spoustu hejtů. Vzhledem k tomu, že se všechno dělo během jediného dne namísto dvou, tak bylo na výstavišti opravdu mraky lidí. Jerry byl v takovémto chumlu poprvé, ale krásně se rozkoukal, i se tam zkamarádil…nakonec podle mě zvládl tu masu lidí líp, než obvykle Miňonka, která to úplně nenávidí.

Stánky byly těžce slabý i na Prahu, o srovnání s Německem nebo Rakouskem škoda mluvit. Ježíšek holt bude muset shánět vánoční dárky někde jinde.

Trénujeme

V prosinci jsme začali i tak lehce výstavně trénovat 😀

Charlie v ozdravovně

Měsíc byl u nás na „ozdravném pobytu“ náš Charlie. Charlie měl trochu problémy bolavými zády s ohledem na svůj věk a s ohledem na úraz kolene před cca 3 lety, na který mu byla nasazena nevhodná terapie a problémy se s postupem času prohlubovaly. Charlie poctivě 2x denně cvičil, abychom dosáhli optimálního nasvalení. Na konci pobytu ještě absolvoval manuální terapii, kde jsme povolili, co bylo třeba, a dorovnali, co bylo třeba. Domů se vrátil rozhýbaný, hubenější, veselejší a tak mentálně o pět let mladší „Hadimrška“. Tak uvidíme, je se to bude vyvíjet dál.

Jerry nejlepší mladý pes na klubovce v Praze

V neděli 16.12. jsme s Jerrym poprvé vyrazili na výstavu – vybrali jsme si Adventní klubovou výstavu v hotelu Svornost v Praze.

Jerry je veselá kopa, ale ještě máme hodně co dohánět. Chlapec mě trošku víc potrápil mimochodem, ale když už běžel normálně, tak to byla paráda. Dokonce taková, že si u paní rozhodčí Aleny Košťálové kromě mladého klubové čekatele vyběhal odpoledne i Nejlepšího mladého psa výstavy a obr pohár.

Jerryho přišel podpořit starší bráška Hurma s paničkama. Udělali jsme si všichni tuhle krásnou fotku.

Také jsme si nechali udělat pár foteček od Evi Mizerové:

Adventní výstavu mám moc ráda a i letos jsme si jí moc užili. Teda až tragický zážitek v hotelové restauraci, přímo s mezinárodní ostudou.

A ještě se musím pochlubit nádherným dárkem od našich drahých finských přátel. Děkuji vám, holky!

Vánoce

Vánoce u nás proběhly naprosto klasicky. Holky se pod stromečkem servaly jak koně o jednu hračku. Na Boží hod jsme jsme se vyjeli vyvětrat na hory. A že jsme si užili ty správné bílé vánoční prázdniny.

Cestou na hory jsme si dali venčící mezipřistání a vyšplhali na zbytky nějaké tvrze:

A pak už jsme se zbytek týdne kochali zasněženými pohledy.

Každý den jsme si dali minimálně jeden pořádný procházkovací výlet.

Tessinka se pět týdnů od operace vazů musí stále šetřit. Musím říct, že jí to stojí velké přemáhání 😉 Můj štěkající batoh vykouzlil úsměv na tváři nejednoho turisty 😀

A takhle krásně všichni na pokoji odpadli 🙂 Miňouska běhala ze spaní, Donatello trošku ze snu brečel, když se mu zdálo o další procházce 😉

No, měli jsme se krásně <3

Druhá půlka naší pudlí smečky si na Silvestra dala výšlap k rozhledně Špulka, kde pak spořádaně počkaly, až si paničky opečou buřty.

 

Listopad 2018

Listopad jsme pojali hlavně jako tvořivý a procházkový měsíc. S ohledem na zimní čas v týdnu zvládáme procházky pouze po tmě s baterkou, o víkendu jsme často vyráželi za druhou půlkou naší smečky na procházky za světla.

Minion, Donatello a Tess nejdřív vzorně počkali, až uklidíme naší hospůdku. A pak jsme mohli vyrazit do přírody. Na druhé fotce policajtka Maja.

Tessinka s utrženými vazy procházky absolvovala pod mikinou.

A zbytek ťapkal hezky po svých….

Pak jsme také strávili pár podzimních odpolední šitím nových oblečků a holky smírováním návsi…

A tady jsou Charlie a Minion v nových oblečkách. Na druhé fotce Jerry v oblečku s dinosaury :D. Zvolili jsme léty ověřený střih, mírně potuněný téměř k dokonalosti 😀

Postupně se dostávám ke stříhacím restům, takže už máme znovu krásného Charlieho. Charlie si mimochodem u nás svůj ozdravný pobyt velice užívá 😀

Tessinky operace utrženého křížového vazu byla o týden odložena. Tady je den po operaci a šéfuje mojí kanceláři 😀 Na konci listopadu jsme ještě stihli vytažení stehů. Všechno se pěkně hojí, Tessinka po týdnu a půl ťapká skoro stejně jako předtím, takže začátkem prosince ještě bude kontrolní rentgen a pak další měsíc a půl klidu…

 

 

 

 

 

 

 

Říjen 2018

Zatímco září jsme si užili spíše aktivně, v říjnu přišlo na řadu odpočívání. Tradičně nejspolehlivějším partnerem do pelíšku je Donatello, ale ani holky se nenechaly zahanbit 😀

Mařenka a její zádíčkový kreace

Jinak nuda tady rozhodně nebyla, i když to vypadá, že jsme se jenom váleli.

Holky si jeden den připravily k večeři „houbovku“ 😀

Mařenka pak „pro změnu“ pomáhala s mytím formy na bábovku. Trošku hůř se jí s tím sice v našem členitém domečku navigovalo, ale Maja není žádný žabař a hravě to zvládla.

Nutno podotknout, že Mařenka svými „žracími“ móresy zase trošku zkazila zbytek našich psů, takže teď bude na chvilku kamenný režim, abychom si to za půl roku mohli znovu všichni zopakovat 😀

Tessinka bohužel poslední říjnovou sobotu špatně skočila z gauče a utrhla si křížové vazy v pravém koleni. Jakože vážně 🙁

Září 2018

Finská návštěva

Na půl roku se z Finska do Prahy přestěhoval Jerryho starší bráška Hurma spolu se svými paničkami. Byli jsme se společně podívat na Vítkově a už se těšíme na další společnou procházku.

Jerry

Z Jerryho už je velký kluk, a to doslova. Už přerostl Charlieho a má 26,5 kg.

Holky

V rámci tradičního háracího rozdělení domácností mám doma obě holky. Takhle princezny společně hlídají u vrátek.

Takhle hlídají doma v obýváku.

A takhle chodíme do lesa na procházky.

Maja

Mařenka se ohlíží za posledními letními dny letošního roku.

Takhle se Mažuna směje, když něco provede (třeba vybere odpadkový koš, že?)

Minion

Miňousa pózovala po ostříhání (nestříhaly jsme skoro tři měsíce).

Letní (ne)aktivity

Červenec i srpen byly pro nás exterémně horké, nabité i náročné. Na jednu stranu jsme se potýkali se značnými omezeními kvůli rekonvalescenci naší Minion, na druhou stranu nám přibyla celá řada nových aktivit přesně ze stejného důvodu.

Řeknu vám, že dovolená pětiminutová procházka třikrát denně není nic moc. Miňouse z toho začalo hrabat, mě taky 🙁 Dneska jsme se už postupně naštěstí dostaly až na půl hodinku.

Hned, jakmile to bylo možné, tak jsme vlítli na rehabilitaci rovnýma nohama. Bylo totiž potřeba Miňouse vysvětlit, že i když jí možná pohyb po třech nohách nedělá problém, pudlové obvykle používají čtyři.

Jedenkrát v týdnu chodíme šlapat do velké vany, tedy na hydroterapie.

Třikrát denně cvičíme cviky na nasvalení operované nohy a na to, aby ji Miňousa začala zase používat jako čtvrtou nohu, ne jak kabelku. Cviky kromě nohy pomáhají správnému nasvalení vlastně celého psa, které před pár měsíci jaksi vzalo za své.

Chodíme plavat. Jako správný pražský dámičky samozřejmě do našeho azurového bazénu, neb všechny jiné vodní plochy se zelenají sinicemi až běda.

Ba ne, párkrát jsme kvůli hárání museli i do toho našeho kačáku, aby naši pudlí kluci nezešíleli…

Dobrá zpráva je, že kost už srostla, takže pomalu bychom se během příštích 60 dnů mohly vrátit k normálnímu režimu. Nějak výrazně sportovat v budoucnu už bohužel nebudeme, ale caniscross po místních lesích a hájích si ujít nenecháme 🙂

A nakonec by se se slušilo dát asi poděkování, takže…

Děkuji Verče z DogFitness za profesionální přístup, za tréninkový plán i za trpělivost, když jsme kvůli D1 přijely na hodinu s víc jak půlhodinovým zpožděním. Děkuji veterinární nemocnici IVET za odoperování a následnou rehabilitaci.

Minion operace TTA

Tento týden absolvovala Miňonka TTA operaci přetržených zkřížených vazů v koleni. Operace proběhla v pořádku. Jelikož se ale jedná o velký chirurgický zákrok, čekají nás teď 2 měsíce maximálního možného klidového režimu a týdny rehabilitací a hydroterapií. Tak nám držte palce.

Koho by to zajímalo, tady je informační video k TTA operaci:

Lednové novinky

Výšlap na Špulku

Na Nový rok jsme se rozhodli pro změnu a namísto výletu na Krásnou horu jsme se vydali na rozhlednu Špulku. Bláta až nad hlavu, ale byl to velice fajn výlet.

Výstava v Norimberku

Druhý lednový víkend náš barbie team vyrazil do Norimberku na mezinárodní výstavu. Pudly posuzoval pan rozhodčí Kay Smulczynski. Minion ve třídě získala V1, CAC-DPK, res. CAC-VDH (za šampionkou), takže můžeme hrdě prohlásit, že jsme dodělaly šampiona Německa. Ten je obecně velice těžký a my jsme ho dokonce dělaly na 7 CACů 🙂

Dovolená

Třetí týden v lednu jsem si udělala volno, a tak jsme mohli procházkovat i v zimě do aleluja 🙂

Návštěva Toníka

Díky volnu jsem se mohla zajet podívat i do Hauserova království a pořádně pomazlit našeho „malého“ Toníka (ANNIVERSARY TIN Ambershades). Je to taky takový milovník, jako jeho bráška Diamond, podobou celý taťka. Nepodařilo se mi udělat žádnou super fotku (nový telefon), ale z několika pokusů vyšla docela vtipná animace.

Prosincový Wels

Letošní více než úspěšnou výstavní sezónu jsme s Miňousou završili v sobotu 2. prosince v rakouském Welsu.

Letošní Wels nám připadal značně menší, než v předchozích letech, ale na druhou stranu méně lidí mezi kruhy a u stánků vůbec nevadilo 🙂 V halách bylo za mě super světlo (teplá bílá s trošku vysvícenými zářivkami), takže Miňouska vypadala normálně barevně a ne vyblitě.

Minion byla přihlášená do třídy šampionů a byla moc šikovná. Vyběhala si V1, CACA, CACIB, nejlepší fenu a BOBa od paní rozhodčí Iris Urschitz. To ale není všechno…získala posledního CACA na Šampiona Rakouska a posledního CACIBa na interšampiona! Nejlepší závěr sezóny, co se nám jen mohl podařit.

Světová výstava Lipsko

Generálka na mezinárodní výstavě v Praze 5. 11.

Generálka na mezinárodce v Praze nedopadla až tak výborně, spíš jen velmi dobře… Trošku nás to od paní rozhodčí P. Richard zaskočilo, neboť dvakrát jsme u ní byly na výbornou. Ale to je život, vůbec jsme se nezlobily, protože jsme strávily úplně super den s našimi psími i lidskými kamarády. Navíc to Miňouse pekelně slušelo 🙂

Světová výstava psů 2017 Lipsko

Světová výstava psů v Lipsku pro mě byla dlouho plánovaná. Nakonec jsem účast s ohledem na rozhodčí zrušila…Tři dny před uzávěrkou ale došlo kvůli velkému počtu přihlášených psů v ke změně rozhodčí pro naší barvu. Pro mě to bylo znamení, tak jsem přehodnotila výstavní kalendář pro zbytek roku na rychlo přihlásila…

V pátek 10. 11. 2017 jsme v brzkých ranních hodinách vyrazily na cestu ve složení já a Miňousa za realizační tým a moje hodná maminka za support tým.

V půlce cesty se mě maminka ptá:

– A na jakou to vlastně jedeme výstavu?

– Mami, jedeme na SVĚTOVKU…!

– Aha, tak super, na světovce jsme dlouho nebyly… 😀 😀

Asi 5 km před Lipskem začalo pršet. Dojeli jsme celkem včas, chytly jsme parkovací místo blízko haly. Měli jsme štěstí, že na přesun z auta a na venčení přestalo pršet. Pak už lilo celý den.

Atmosféra fajnová…Napětí zhruba asi desetinové – na světovku se přeci jezdí jen ukázat se, ne se umístit…Takže možná díky méně stresu o to lepší výsledek.

Miňousa v opravdu velké konkurenci vyhrála otevřenou třídu (v Německu chodí apricoti dohromady se stříbrňáky). Pro mě naprosto úžasné, neuvěřitelné…prostě pecka…! – Takže oficiálně ANNIVERSARY PEARL Ambershadeds Ex. 1, CAC-VDH! Posuzovala pan rozhodčí Jadranka Mijatovic z Chorvatska.

Kvalitu fotky, prosím, omluvte. Fotila maminka telefonem s praskou čočkou (přesněji s prokouslou čočkou, od našeho Dajáka)

Prošli jsme výstaviště – mimochodem opravdu pěkné prostory! – a vyrazili směrem domů.

Stihly jsme naložit Miňousu do auta, při strkání zbytku věcí už krápalo, když jsme nasedly, tak začalo znovu lejt.

Cesta domů už cesta nebyla až tak fajnová – strašný provoz kolem Lipska, lilo a lilo a lilo…v Praze snad přistáli marťani…ale po 4 hodinkách cesty bezpečně doma.

Náš velký úspěch jsme oslavily večer komorně, o víkendu pak pořádnou zabahněnou procházkou.

Výlet do Tullnu

Minulý rok se nám výstavní výlet do rakouského Tullnu moc líbil. Letos tam na seznamu rozhodčích byla zajímavá jména, tak jsme si s Miňousou řekly, že pojedeme. Vzali jsme s sebou na výlet naší Verču, která pečuje o celou naší psí i lidskou rodinu. Hlavními cíli výletu bylo si to pořádně užít, přivézt domu rakouské CACA (neb dalšího CACIBa potřebujeme až později), pořídit růžové barbie gumičky, které nám před půl rokem došly a které jsem už delší dobu nemohla sehnat :).

Vyrazily jsme v sobotu brzy ráno, na výstaviště jsme dorazily kolem deváté ráno. Zaparkovaly jsme poměrně dobře a celkem i blízko k naší hale.

V sobotu posuzoval německý rozhodčí Klaus Strack, který všechny prohlížel opravdu důkladně a diktoval dlouhatánské posudky (bohužel psané rukou a německy, takže nejsme schopní rozklíčovat…). Minion vyběhala ve třídě vítězů V1, CACA.

Bylo potřeba řádně doladit exteriér…

…napěchovat kapsy piškoty (samozřejmě se vstupní kontrolou jakkosti)…

Následně bylo potřeba se ukázat panu rozhodčímu ve třídě

Tady je video ze třídy

A ještě jednou se předvést v konkurenci o CACIBa…

Konečně přišlo babí léto, celý den krásně svítilo sluníčko. Ubytování jsme měli zajištěné v Purkersdorfu blízko Tullnu. V docházkové vzdálenosti od penzionu byly dva Naturparky se zvířátky a super naučná stezka. Odpoledne jsme tedy strávily procházkováním v přírodě i ve městě.

Šli jsme po červené turistické značce, s překrásně udělanou naučnou stezkou…

V Naturparku bydlela celá rodina divočáků v krásné výběhu, kde to vypadalo jako v pralese a vesele si pochutnávali na žaludech…

Na vyhlídkové rampě nad výběhem jsme se jako tři správné blondýny pokusily o selfie. Musím sem hodit všechny tři použitelné pokusy, protože ve třech holkách se nejsme schopný domluvit, na které nám to sluší nejvíc 🙂

Z parku jsme pokračovaly procházkou do centra města.

Druhý den už takové teplo nebylo, přesto nám počasí přálo. V neděli posuzovala maďarská paní rozhodčí Monika Halmi. Posudek byl sice anglicky, nicméně také se mi doposud nepodařilo všechna slova rozluštit, ale vesměs posudek moc pěkný s oceněním V1, CACA ze třídy vítězů.

Pro zasmání video – když si člověk myslí, že se fotíte, a ono je to video 🙂

Na cestu domů jsme vyrazily kolem půl třetí odpoledne, s ohledem na dopravní situaci nás navigace na české straně hnala po okreskách přes Vysočinu, takže se to pořád kroutilo tam a sem, ale domů jsme dorazili asi jen o 30 minut déle, takže celkem rychle a hlavně bez zbytečného stání v kolonách na dálnici.