Únorové pozdravy od Goldíka a Chinušky

V únoru nám přišly obrázkové pozdravy od dvou blonďáčků z odchovu A, moc za ně děkujeme 🙂 Mimochodem oba jsou celá máma Mařenka.

Goldík (ANNIVERSARY GOLD Ambershades)

Chinuška (ANNIVERSARY CHINA Ambershades)

Rozloučení s Diamondem

Život je někdy příliš krutý a mi nerozumíme proč. Ve středu 21. února 2018 večer nás navždy opustil náš milovaný Diamond na následky těžké otravy.

Diamond od soboty bojoval na klinice v Poříčí o svůj život. Bohužel už sobotní klinický nález byl natolik vážný, že našemu Dájovi dávali pouze minimální šance. Byly jsme tam s ním s mámou každý den celé odpoledne. Dali jsme si krátkou procházku kolem řeky a pak jsme s společně seděli všichni tři ve veterinárním kotci, jako bychom byli doma v obýváku, aby se cítil v klidu a měl chuť to zvládnout. V pondělí jsme tam seděli ve třech i s bráchou, který Dajáčkovi povídá:

Kamaráde, vypadáš bídně. Koukej se dát do kupy a mazat domů. Jak si to jako představuješ, jakože já jdu ven, a najdu obě boty?! 🙂

Bohužel, přes očekávané prvotní zlepšení se od úterka očekávaně horšil, přesně jak předpovídal pan doktor. Jeho zesláblé tělo to už bohužel ve středu večer krátce po našem rozloučení nezvládlo a Dája dobojoval. Děkuji vám všem, kdo jste na Dáju v těchto těžkých chvílích mysleli a posílali energii. Bohužel to nestačilo. Strašně to bolí. Dajáčku, nesmírně nám chybíš. Nikdy nezapomeneme! Věříme, že se jednou potkáme.

Zde najdete informace o Dájově životě.

Lednové novinky

Výšlap na Špulku

Na Nový rok jsme se rozhodli pro změnu a namísto výletu na Krásnou horu jsme se vydali na rozhlednu Špulku. Bláta až nad hlavu, ale byl to velice fajn výlet.

Výstava v Norimberku

Druhý lednový víkend náš barbie team vyrazil do Norimberku na mezinárodní výstavu. Pudly posuzoval pan rozhodčí Kay Smulczynski. Minion ve třídě získala V1, CAC-DPK, res. CAC-VDH (za šampionkou), takže můžeme hrdě prohlásit, že jsme dodělaly šampiona Německa. Ten je obecně velice těžký a my jsme ho dokonce dělaly na 7 CACů 🙂

Dovolená

Třetí týden v lednu jsem si udělala volno, a tak jsme mohli procházkovat i v zimě do aleluja 🙂

Návštěva Toníka

Díky volnu jsem se mohla zajet podívat i do Hauserova království a pořádně pomazlit našeho “malého” Toníka (ANNIVERSARY TIN Ambershades). Je to taky takový milovník, jako jeho bráška Diamond, podobou celý taťka. Nepodařilo se mi udělat žádnou super fotku (nový telefon), ale z několika pokusů vyšla docela vtipná animace.

PF 2018

Letošní rok byl pro mě velice různorodý. Výstavně naprosto nezapomenutelný rok, pracovně jeden z nejlepších v mé kariéře…a… do všech ostatních osobních oblastí života bych chtěla všem popřát více zdraví, méně vážných nemocí, méně nehod a prostě všechno nejlepší!

Prosincový Wels

Letošní více než úspěšnou výstavní sezónu jsme s Miňousou završili v sobotu 2. prosince v rakouském Welsu.

Letošní Wels nám připadal značně menší, než v předchozích letech, ale na druhou stranu méně lidí mezi kruhy a u stánků vůbec nevadilo 🙂 V halách bylo za mě super světlo (teplá bílá s trošku vysvícenými zářivkami), takže Miňouska vypadala normálně barevně a ne vyblitě.

Minion byla přihlášená do třídy šampionů a byla moc šikovná. Vyběhala si V1, CACA, CACIB, nejlepší fenu a BOBa od paní rozhodčí Iris Urschitz. To ale není všechno…získala posledního CACA na Šampiona Rakouska a posledního CACIBa na interšampiona! Nejlepší závěr sezóny, co se nám jen mohl podařit.

Světová výstava Lipsko

Generálka na mezinárodní výstavě v Praze 5. 11.

Generálka na mezinárodce v Praze nedopadla až tak výborně, spíš jen velmi dobře… Trošku nás to od paní rozhodčí P. Richard zaskočilo, neboť dvakrát jsme u ní byly na výbornou. Ale to je život, vůbec jsme se nezlobily, protože jsme strávily úplně super den s našimi psími i lidskými kamarády. Navíc to Miňouse pekelně slušelo 🙂

Světová výstava psů 2017 Lipsko

Světová výstava psů v Lipsku pro mě byla dlouho plánovaná. Nakonec jsem účast s ohledem na rozhodčí zrušila…Tři dny před uzávěrkou ale došlo kvůli velkému počtu přihlášených psů v ke změně rozhodčí pro naší barvu. Pro mě to bylo znamení, tak jsem přehodnotila výstavní kalendář pro zbytek roku na rychlo přihlásila…

V pátek 10. 11. 2017 jsme v brzkých ranních hodinách vyrazily na cestu ve složení já a Miňousa za realizační tým a moje hodná maminka za support tým.

V půlce cesty se mě maminka ptá:

– A na jakou to vlastně jedeme výstavu?

– Mami, jedeme na SVĚTOVKU…!

– Aha, tak super, na světovce jsme dlouho nebyly… 😀 😀

Asi 5 km před Lipskem začalo pršet. Dojeli jsme celkem včas, chytly jsme parkovací místo blízko haly. Měli jsme štěstí, že na přesun z auta a na venčení přestalo pršet. Pak už lilo celý den.

Atmosféra fajnová…Napětí zhruba asi desetinové – na světovku se přeci jezdí jen ukázat se, ne se umístit…Takže možná díky méně stresu o to lepší výsledek.

Miňousa v opravdu velké konkurenci vyhrála otevřenou třídu (v Německu chodí apricoti dohromady se stříbrňáky). Pro mě naprosto úžasné, neuvěřitelné…prostě pecka…! – Takže oficiálně ANNIVERSARY PEARL Ambershadeds Ex. 1, CAC-VDH! Posuzovala pan rozhodčí Jadranka Mijatovic z Chorvatska.

Kvalitu fotky, prosím, omluvte. Fotila maminka telefonem s praskou čočkou (přesněji s prokouslou čočkou, od našeho Dajáka)

Prošli jsme výstaviště – mimochodem opravdu pěkné prostory! – a vyrazili směrem domů.

Stihly jsme naložit Miňousu do auta, při strkání zbytku věcí už krápalo, když jsme nasedly, tak začalo znovu lejt.

Cesta domů už cesta nebyla až tak fajnová – strašný provoz kolem Lipska, lilo a lilo a lilo…v Praze snad přistáli marťani…ale po 4 hodinkách cesty bezpečně doma.

Náš velký úspěch jsme oslavily večer komorně, o víkendu pak pořádnou zabahněnou procházkou.

Dája 29 měsíců

Koncem léta jsem opět vzdala snahu napěstovat Dájovi kožíšek, takže nakonec šel dohola. Už to pomalu roste, ale už je zase pro změnu z jedné strany okousaný :/ (tak jsem ho fotila z té lepší strany :))

Jinak mi také tento týden přišly skvělé zprávy – a to výsledky genetického vyšetření na vWD s výsledkem čistý!

Woodyho hravé pozdní léto

Od Woodyho dorazila dvě nová videa. Vizuálně je celý taťka, i podle popisu jeho chování. Na videích dovádí se svým menším (ale starším) bráškou Zorbou.

No, a podle polohy odpočinku je naprosto prokazatelně z naší rodiny 😀

Děkuji za péči, vypadá opravdu spokojeně!

Výlet do Tullnu

Minulý rok se nám výstavní výlet do rakouského Tullnu moc líbil. Letos tam na seznamu rozhodčích byla zajímavá jména, tak jsme si s Miňousou řekly, že pojedeme. Vzali jsme s sebou na výlet naší Verču, která pečuje o celou naší psí i lidskou rodinu. Hlavními cíli výletu bylo si to pořádně užít, přivézt domu rakouské CACA (neb dalšího CACIBa potřebujeme až později), pořídit růžové barbie gumičky, které nám před půl rokem došly a které jsem už delší dobu nemohla sehnat :).

Vyrazily jsme v sobotu brzy ráno, na výstaviště jsme dorazily kolem deváté ráno. Zaparkovaly jsme poměrně dobře a celkem i blízko k naší hale.

V sobotu posuzoval německý rozhodčí Klaus Strack, který všechny prohlížel opravdu důkladně a diktoval dlouhatánské posudky (bohužel psané rukou a německy, takže nejsme schopní rozklíčovat…). Minion vyběhala ve třídě vítězů V1, CACA.

Bylo potřeba řádně doladit exteriér…

…napěchovat kapsy piškoty (samozřejmě se vstupní kontrolou jakkosti)…

Následně bylo potřeba se ukázat panu rozhodčímu ve třídě

Tady je video ze třídy

A ještě jednou se předvést v konkurenci o CACIBa…

Konečně přišlo babí léto, celý den krásně svítilo sluníčko. Ubytování jsme měli zajištěné v Purkersdorfu blízko Tullnu. V docházkové vzdálenosti od penzionu byly dva Naturparky se zvířátky a super naučná stezka. Odpoledne jsme tedy strávily procházkováním v přírodě i ve městě.

Šli jsme po červené turistické značce, s překrásně udělanou naučnou stezkou…

V Naturparku bydlela celá rodina divočáků v krásné výběhu, kde to vypadalo jako v pralese a vesele si pochutnávali na žaludech…

Na vyhlídkové rampě nad výběhem jsme se jako tři správné blondýny pokusily o selfie. Musím sem hodit všechny tři použitelné pokusy, protože ve třech holkách se nejsme schopný domluvit, na které nám to sluší nejvíc 🙂

Z parku jsme pokračovaly procházkou do centra města.

Druhý den už takové teplo nebylo, přesto nám počasí přálo. V neděli posuzovala maďarská paní rozhodčí Monika Halmi. Posudek byl sice anglicky, nicméně také se mi doposud nepodařilo všechna slova rozluštit, ale vesměs posudek moc pěkný s oceněním V1, CACA ze třídy vítězů.

Pro zasmání video – když si člověk myslí, že se fotíte, a ono je to video 🙂

Na cestu domů jsme vyrazily kolem půl třetí odpoledne, s ohledem na dopravní situaci nás navigace na české straně hnala po okreskách přes Vysočinu, takže se to pořád kroutilo tam a sem, ale domů jsme dorazili asi jen o 30 minut déle, takže celkem rychle a hlavně bez zbytečného stání v kolonách na dálnici.

Srpnové zážitky

Země živitelka

Pro výlet na zemi živitelku jsme si vybrali takové počasí, že jsme mohli poměrně kvalitně konkurovat lovcům bouřek. Kvůli průtržím mračen a krupobití jsme si důkladně prohlédli především vnižtřní expozice, bohužel práci ovčáckých psů a stříhání ovcí, na což jsme se opravdu těšili, jsme nezvládli.

Střídavě jsme čekali, abychom aspoň mohli přeběhnout někam jinam pod střechu…

Donečkovi byla zima, tak se hřál schovaný pod Miňonkou…

Pieninský národní park

Udělali jsme si pořádný výšlap do hor a pak na pěknou turistickou stezku v údolí řeky Dunajce.

Pejsci měli troušku ušoupané nožičky, v cíli to Tessinka s Donečkem zadřeli na lavičce u stánku s občersvením…ale byli moc stateční…a Tessinku jsme museli na druhý den zdornovat, neb jí to moc nechodilo…

Na Balaton se psem ne?

V Maďarsku jsem párkrát byli na výstavách, tak by nás ani ve snu nenapadlo, že okolí Balatonu je značně dog-unfriendly. Psi nesmí na pláže a na většinu promenád, koupání pod pokutou. Ubytování dost problém, restaurace se najít dají.

Ještě že existuje ve Fonyódu psí pláž. Skvělé oplocené místo, kde je fajn lidem i psům. Jeden den nás ve složení tři psi a dva dospělí vyšel v přepočtu asi na 85 Kč.

Bylo takové horko, že šli do vody celkem dobrovolně i menší kousky naší výpravy…

Jezero bylo super, člověk by vůbec nepoznal, že není u moře (nebýt té sladké vody :), vlny tam jsou asi jako v Chorvatsku. Pláže jsou travnaté, na jižní straně Balatonu velice pozvolný vstup do vody s jemným písečkem. Když to Miňousa poprvé objevila, skákala na všech čtyřech nohách jak antilopa asi 50 metrů od břehu a pořád stačila a přišlo jí to jako hrozná sranda 😀

Užili jsem si perfektní přírodu a spoustu dalších zážitků, počasí nám celou dobu pěkně přálo.