China (ANNIVERSARY CHINA Ambershades) poslala dopis naší Miňouse <3
Ahoj Miňonko, jak se máš? Prý jsi byla na operaci. Doufám, že se ti noha dobře hojí. Co jsi vyváděla, že sis poranila nožku? Já jsem naštěstí zdravá, jen mě většinou vodí na vodítku. Podle mých dvou velkých lidí sním všechno, na co přijdu a pak mi není úplně vždycky dobře.
Jako pozdrav posílám svoje výstavní fotky. Jen žertuji, byla jsem strašně chlupatá, a tak mě panička před plánovaným stříháním a koupáním nejprve ostříhala, aby sobě i mně zkrátila čas fénování. Stále ještě jsem se s fénem úplně neskamarádila a nemám ho v lásce. Občas si zaštěkám i na vysavač, ale to už dělám jen vzácně 😊.
A teď pár obrázků poté, co mne ostříhala „teta“ Terezka. Že mi to mooooc sluší?
V květnu jsme jeli na super výlet do Jáchymova. Bylo sice dost teplo, ale díky tomu jsem mohla ochutnat horské potůčky – sice trochu moc studená, ale výborná voda. Výlety do lesa, k rozhledně na chodníčky v Božím Daru. Tam bylo krásně.
Byly jsme se podívat na podivné rybníky, prý to jsou nádrže na vodu do sněhových děl. Sice nechápu, k čemu ta věc je, ale na hadině plavala úžasná kachna, která mne strašně zaujala. Tak ráda bych za ní skočila… Nooo, nepustili mne.
Sice jsme navštívili i cukrárnu v Ostrově, ale žádný dortík ani zmrzlinu mi nedopřáli. Že prý to není pro pejsky. Aspoň, že do zámeckého parku psy můžou…
Poslední jáchymovský výlet byl pěkná anabáze. Během 40 minut jsme se vyšplhali asi kilometr s převýšením 200 metrů na skálu jménem Gorila. Byl tam krásný výhled, který jsem vůbec neocenila. Cesta nahoru to byla zajímavá, plná větviček, malých smrčků a klíšťat. Cesta dolů ještě zajímavější, všem dvounohým to strašně klouzalo. Nechápu, proč jsme tam vlastně lezli, ale byla legrace, když někteří kousek vzali po zadku 😊.
Cestou necestou
A na vrcholu
Opravdu půjdeme tudy dolů? To bude sranda.
Takto se normálně ve výtahu nevozím, někdo se tu asi zbláznil 😊.
Zato takto se venčím vcelku běžně, bo na koloběžku je moc horko.
A Miňousa odpovídá:
Jé, ahoj Čajnuško!
To jsem ráda, že mi píšeš, Děkuji za obrázky, aspoň se můžu virtuálně někam podívat, jsem totiž skoro pořád zavřená 🙁
No, zas tak nic hroznýho jsem vlastně nevyváděla, jen mi to venku trochu podjelo, a pak jsem začala trochu pokulhávat. Nijak zásadně mi to nevadilo běhat po třech, dokonce i kuře jsem zvládla a zakousnout…Ale panička pak povídá, že s těmi utrženými vazy musím na operaci či co…každopádně jsem se jednoho krásného odpoledne vzbudila s trychtýřem na hlavě, oholenou nohou a od té doby chodím ven už taky jenom na vodítku 🙁 Docela vopruz, co?
Střih máš dobrej. No, já jsem znova vyfasovala miami střih, prý aby tak nebila do očí ta vyholená noha…stejně si myslím, že paničce se tenhle střih moc líbí a díky té operaci nemusí nic obhajovat doma.
Rybníčky jsou fajn, vloni jsem si na Balatonu super zaplavala. Na rehabilitaci paní doktorka říkala, že budu taky v rámci rekonvalescence plavat…jo a kačenku, s tou bych si z chutí taky trochu pohrála 😀 Ale asi budu muset zase tajně, doma by mě určitě nenechali…
Já jinak už taky umím jezdit ve výtahu, k babičce, která mě hlídá kvůli návštěvám u doktorů a rehabilitacím. No a takhle mě doma poslední dobou nosí docela běžně, prý zatím nesmím chodit po schodech a nikam skákat.
Tak moc děkuji za dopis a zase se ozvi, co všechno jste podnikli. Měj se krásně.
ségra Mini
PS: pozdrav posílá také naše máma Mařenka
