(Ne)zima 2019/20

Tady je pár fotek z letošní zimy-nezimy, co nám poslali majitelé našich odchovů.

Woody (ANNIVERSARY WOOD Ambershades)

Satana (BRIGHT SUNNY DAY Ambershades)

Kiwi (BRIGHT BROW STAR Ambershades)

Tom (BRIGHT MOONLIGHT Ambershades)

Obi (BRIGHT SHINE Ambershades)

Naši domácí

Tessinka 11 let

Donatello 10 let

Holky na horách

A jedna gaučová Karkule

Jerry

Maja

 

 

4. rok našich Áček

Jsem standardně ve skluzu 🐌…tady jsou fotky, které mi v poslední době (tedy spíš letos 😂) dorazily od majitelů našeho odchovu A, který letos oslavil už 4. narozeniny 🎂. Všem bych moc ráda poděkovala za péči, kterou svým 🐩 čtyřnohým parťákům věnují.

Toník (ANNIVERSARY TIN Ambershades)

Goldík (ANNIVERSARY GOLD Ambershades)

Pamino (ANNIVERSARY RUBY Ambershades)

Woody (ANNIVERSARY WOOD Ambershades)

China (ANNIVERSARY CHINA Ambershades)

A nakonec naše Minion (ANNIVERSARY PEARL Ambershades)

Chininy zážitky

Přišel mi milý dopis od naší Čajnušky (Anniversary China Ambershades), ve kterém s paničkou popisují, jaké všechny zážitky za minulý rok stihly, a že jich nebylo málo 🙂

Moc děkuji za zprávy i za péči.

Zdravím Danielo,

gratuluji ke štěňátkům, jsou moc roztomilá, jen je všechny pohladit, pomuchlat a pořádně pomazlit.

Vím, že už jsem dlouho nenapsala zprávy o Čajnušce. Vlastně už je to rok, co jsem poslala poslední zprávy a fotky. Holt spousta práce, hlavně s bojem s nemocemi. Naštěstí to od nás nikdy nechytila naše psí slečinka. Holčičky se párkrát zcela vážně ptaly, zda od nich nemůže chytit spálovou angínu (to je poslední dobou náš nejoblíbenější bacil).

Tak a teď nějaké novinky, jak se ta naše chundelatá společnice má .

Minulé léto strávila Čajna celý měsíc na dovolené u kamarádů v Kolíně. Zdatně jim každý den pomáhala při zalévání zahrady a jejich smečce středních pudlíků pořádně asistovala při štěkání. Kamarádům jsem za to moc vděčná, protože díky nim nesmutnila po holčičkách ani po mně během našeho pobytu v lázních. Za ten rok jsme za nimi jeli několikrát na návštěvu. Juknout se na štěňátka, na úpravu Čajny kožíšku anebo jen tak

Začátkem loňského léta, před odjezdem ke kamarádům, byla huňatá jako medvídek.

Když jsme si pro ni v srpnu přijeli, měla krásný letní sestřih. To se to běhalo a lumpačilo.

Výhled z našeho balkonu, když ji v noci něco zaujalo. Neštěká, jen se potichu dívá.

V září si procházky pletla s degustací všeho možného a mně došla trpělivost.

Říjnové procházky, úprava kožíšku a výlet až za Choceň, kde se Čajně krásně lítalo po zahradě za tenisákem 😊.Domácí hraní

Procházky

Úprava kožíšku

Podzimní návštěva v Jiřím.

„Já chci být také na fotce.“

V listopadu nás postihla absolutní lenost 😊

Prvního prosince u nás napadl první sníh


 

Prosincové lenošení

O Vánocích jsme jeli na hory do Janských lázní. Nevím, co se Čajně líbilo víc, zda sníh nebo dvě fenky labradorského retrívra, které doprovázeli naše kamarády. Pejsani to byli podobné výšky a barvy jako je naše Čajnuší, jen jsou tak o 10 kg těžší. Podle mě se jí líbil více sníh, protože viděla poprvé v životě takovou hromadu sněhu .

Výhodou (minimálně podle dětí) byl dvojitý ježíšek, protože přinesl pár dárků pod „stromeček“ do horské chaty a pak i doma našli pod stromkem další dárky. Samozřejmě ani na Čajnu nezapomněl a přinesl jí tři krásné tenisové míčky, pěkně opinkané při tenise, protože takové jsou prý nejlepší . Na fotce je s novým tenisákem.

V únoru bylo také spoustu času na hraní a spánek. Čajně vůbec nevadí, že jsou na zemi postavené koleje a jezdí kolem ní spousta mašinek 😊.

Po pěkné zimě jsme doma měli i pěkně zarostlé zvíře. Ne, to není ovce, ani lední medvěd. A tak jsme se vydali na návštěvu do Kolína, kde nám z ní Terezka vykouzlila opět naší pudlí krasavici.

„Vidíte mě někdo? Já nic nevidím.“

„Že mi to sluší?“

„Nechte mě, chci po tom náročném dni spát.“

Poslední březnový den jsme podnikli výlet po vzdálenějším okolí domova. Měl být dlouhý jen pár kilometrů, ale nakonec se protáhl na celý den. Bylo docela teplo, a tak jsme Čajnu nechali proběhnout potokem. Náš mokropes byl šťastný jak blecha. Hopsala, běhala a jinak řádila. Ale než jsme se dostali domů, tak byla dávno suchá . I když se nám málem vrhla do dalšího potoka.

Dubnový výlet podél Vltavy od Slapské přehrady do Štěchovic byl, jak bych to řekla, pro mne nejnáročnější. Většina cesty vede podél řeky. Je to trochu širší pěšina lemovaná z jedné strany skálou a z druhé srázem k vodě. V místech, kde není skála je aspoň velmi prudký kopec jak nad pěšinou, tak směrem k vodě. Pro tatínka, strejdu, obě holčičky i Čajnu výborný výlet, jen já trnula, které dítě mi tam spadne anebo zda se Čajna nerozhodne, že by si chtěla zaplavat. Menšího špunta jsem od půlky vedla za ruku, už byla unavená a na cestě byly velké kameny. A protože část cesty vede osadou, kde musí být psi na vodítku, tak v druhé ruce jsem místo foťáku držela vodítko. Do vody jsme ji tentokrát nepostili, jednak bylo chladno a druhak nás čekala cesta autobusem zpět domů.

„Hurá, jde se na výlet.“

„Tudy mám jít? Vždyť je tam tma.“

„Ta voda se mi líbí, škoda, že je tak hluboko.“

„Pusťte mě do ní.“

„Co to je? A proč tu stojíme?“ Vodní elektrárna.

V květnu jsme už tradičně navštívili Jáchymov a jeho okolí.

Jen jednou jsme během procházky neskutečně moc zmokli (zcela cíleně). Holky potřebovali do deště, tak jsem vzala Čajnušku a šlo se ven . Po hodině jsme se vrátily jak vodníci, daly jsme se ždímat. Čajna se vyloženě s potěšením nechala utřít ručníkem, aby nebyla tak mokrá. Dětem jsme vylévali vodu z holínek (jedna si nabrala vrchem v kaluži a druhé to steklo po pláštěnce a kalhotách do holin).

Další výlety už byly bez deště a tak se hned večer z krátké procházky vyklubala dlouhá, kdy jsme se pořádně proběhli mokrým lesem.

Další den jsme navštívili oblíbené chodníčky na Božím Daru, obávám se, že příští rok už nikoho bavit nebudou.

Během výletu po Rotavě jsme špatně odbočili a omylem jsme se vyškrábali na skalku neschůdnou stranou. Jaké to bylo překvapení, když jsme nahoře zjistili, že je to velmi jednoduše dostupné místo a že nás tam během svačiny potkalo nejméně deset turistů.  Nu což, výlet pokračoval k čedičovým varhanám.

FOTO:

Před výstupem

Vede tudy cesta?

Na vrcholu

Varhany

Já chci vodit pejska!

Důkladně jsme prozkoumali ruiny bývalé továrny na úpravu cínové rudy v Rolavě. Holkám se tam asi nejvíc líbil sníh, který ten den napadl. Čajně se líbila voda z rozteklého sněhu, jak to pěkně cákalo pod packami. Ale kdybych ji prý pustila z vodítka, bylo by to mnohem lepší. Prý by to pořádně prozkoumala sama. A hlavně by mě prý nemusela pořád někam tahat. Utekl nám během focení zbytek výpravy a ona se k nim chtěla dostat, tak mě pěkně potrápila. Ale tohle bylo jedno z míst, kde to prostě bez vodítka nejde.

Červnová úprava kožíšku.

Momentálně mi leží věrně u nohou pod stolem. V létě je u nás doma docela dost horko, ale venku ještě větší. Odpolední procházky u nás probíhají v líném, pomalém tempu, ufunění, upečení a s vyplazeným jazykem.

Dopis od Chiny 😊 pro sestřičku.

China (ANNIVERSARY CHINA Ambershades) poslala dopis naší Miňouse <3

Ahoj Miňonko, jak se máš? Prý jsi byla na operaci. Doufám, že se ti noha dobře hojí. Co jsi vyváděla, že sis poranila nožku? Já jsem naštěstí zdravá, jen mě většinou vodí na vodítku. Podle mých dvou velkých lidí sním všechno, na co přijdu a pak mi není úplně vždycky dobře.

Jako pozdrav posílám svoje výstavní fotky. Jen žertuji, byla jsem strašně chlupatá, a tak mě panička před plánovaným stříháním a koupáním nejprve ostříhala, aby sobě i mně zkrátila čas fénování. Stále ještě jsem se s fénem úplně neskamarádila a nemám ho v lásce. Občas si zaštěkám i na vysavač, ale to už dělám jen vzácně 😊.

A teď pár obrázků poté, co mne ostříhala „teta“ Terezka. Že mi to mooooc sluší?

V květnu jsme jeli na super výlet do Jáchymova. Bylo sice dost teplo, ale díky tomu jsem mohla ochutnat horské potůčky – sice trochu moc studená, ale výborná voda. Výlety do lesa, k rozhledně na chodníčky v Božím Daru. Tam bylo krásně.

Byly jsme se podívat na podivné rybníky, prý to jsou nádrže na vodu do sněhových děl. Sice nechápu, k čemu ta věc je, ale na hadině plavala úžasná kachna, která mne strašně zaujala. Tak ráda bych za ní skočila… Nooo, nepustili mne.

Sice jsme navštívili i cukrárnu v Ostrově, ale žádný dortík ani zmrzlinu mi nedopřáli. Že prý to není pro pejsky. Aspoň, že do zámeckého parku psy můžou…

Poslední jáchymovský výlet byl pěkná anabáze. Během 40 minut jsme se vyšplhali asi kilometr s převýšením 200 metrů na skálu jménem Gorila. Byl tam krásný výhled, který jsem vůbec neocenila. Cesta nahoru to byla zajímavá, plná větviček, malých smrčků a klíšťat. Cesta dolů ještě zajímavější, všem dvounohým to strašně klouzalo. Nechápu, proč jsme tam vlastně lezli, ale byla legrace, když někteří kousek vzali po zadku 😊.

Cestou necestou

A na vrcholu

Opravdu půjdeme tudy dolů? To bude sranda.

Takto se normálně ve výtahu nevozím, někdo se tu asi zbláznil 😊.

Zato takto se venčím vcelku běžně, bo na koloběžku je moc horko.

A Miňousa odpovídá:

Jé, ahoj Čajnuško!

To jsem ráda, že mi píšeš, Děkuji za obrázky, aspoň se můžu virtuálně někam podívat, jsem totiž skoro pořád zavřená 🙁

No, zas tak nic hroznýho jsem vlastně nevyváděla, jen mi to venku trochu podjelo, a pak jsem začala trochu pokulhávat. Nijak zásadně mi to nevadilo běhat po třech, dokonce i kuře jsem zvládla a zakousnout…Ale panička pak povídá, že s těmi utrženými vazy musím na operaci či co…každopádně jsem se jednoho krásného odpoledne vzbudila s trychtýřem na hlavě, oholenou nohou a od té doby chodím ven už taky jenom na vodítku 🙁 Docela vopruz, co?

Střih máš dobrej. No, já jsem znova vyfasovala miami střih, prý aby tak nebila do očí ta vyholená noha…stejně si myslím, že paničce se tenhle střih moc líbí a díky té operaci nemusí nic obhajovat doma.

Rybníčky jsou fajn, vloni jsem si na Balatonu super zaplavala. Na rehabilitaci paní doktorka říkala, že budu taky v rámci rekonvalescence plavat…jo a kačenku, s tou bych si z chutí taky trochu pohrála 😀 Ale asi budu muset zase tajně, doma by mě určitě nenechali…

Já jinak už taky umím jezdit ve výtahu, k babičce, která mě hlídá kvůli návštěvám u doktorů a rehabilitacím. No a takhle mě doma poslední dobou nosí docela běžně, prý zatím nesmím chodit po schodech a nikam skákat.

Tak moc děkuji za dopis a zase se ozvi, co všechno jste podnikli. Měj se krásně.

ségra Mini

PS: pozdrav posílá také naše máma Mařenka

Woody 3 roky

9. června oslavil náš odchov A už své třetí narozeniny. V mailu na mě čekaly krásné fotky od Woodyho (ANNIVERSARY WOOD Ambershades). Moc za ně děkujeme.

Od nás z Ambershades posíláme všem sourozencům přání toho nejlepšího ! A samozřejmě i Dájovi tam nahoru <3

Prosincový Wels

Letošní více než úspěšnou výstavní sezónu jsme s Miňousou završili v sobotu 2. prosince v rakouském Welsu.

Letošní Wels nám připadal značně menší, než v předchozích letech, ale na druhou stranu méně lidí mezi kruhy a u stánků vůbec nevadilo 🙂 V halách bylo za mě super světlo (teplá bílá s trošku vysvícenými zářivkami), takže Miňouska vypadala normálně barevně a ne vyblitě.

Minion byla přihlášená do třídy šampionů a byla moc šikovná. Vyběhala si V1, CACA, CACIB, nejlepší fenu a BOBa od paní rozhodčí Iris Urschitz. To ale není všechno…získala posledního CACA na Šampiona Rakouska a posledního CACIBa na interšampiona! Nejlepší závěr sezóny, co se nám jen mohl podařit.

Dája 29 měsíců

Koncem léta jsem opět vzdala snahu napěstovat Dájovi kožíšek, takže nakonec šel dohola. Už to pomalu roste, ale už je zase pro změnu z jedné strany okousaný :/ (tak jsem ho fotila z té lepší strany :))

Jinak mi také tento týden přišly skvělé zprávy – a to výsledky genetického vyšetření na vWD s výsledkem čistý!

Woodyho hravé pozdní léto

Od Woodyho dorazila dvě nová videa. Vizuálně je celý taťka, i podle popisu jeho chování. Na videích dovádí se svým menším (ale starším) bráškou Zorbou.

No, a podle polohy odpočinku je naprosto prokazatelně z naší rodiny 😀

Děkuji za péči, vypadá opravdu spokojeně!

Goldíkovi letní fotky

Zde je pár fotek, které nám dorazili od Goldíka (Anniversary Gold Ambershades). Léto si evidentně pořádně užívá.

Chinuška a půl roku v kostce

Od Chinušky (Anniversary China Ambershades) přišla hromada fotek včetně povídání psaného vlastní packou (teda možná trošičku s pomocí paničky 🙂 Přeji veselé počtení

Leden

V Praze jsme si v zimě sněhu moc neužili, jako vždy byl jen chvilinku. Když byl řádily na něm nejen obě naše holky, ale i Čajnuška.

Únor

Terezka slaví třetí narozeniny, takže kvůli mně přišla spousta lidí, kteří mě chtějí hladit a hrát si se mnou. Nebo snad ne? O dort se se mnou ale nerozdělili, že to prý není pro pejsky.

Objevila jsem skvělý pelíšek, dokonce i deku mi do něho holčičky připravily. Jen kdyby si nemyslely, že je to jejich stan.

Březen

Já nejsem pes, já jsem medvěd, nebo ne? Tři měsíce bez stříhání se projevily, trochu se mi zacuchal kožíšek. Určitě jsem tomu nepomohla kousáním z dlouhé chvíle do vlastních chlupů. On u nás doma nikdo jiný tak pěknou srst na skus prostě nemá.

Po neodborném zásahu nůžkami

Bylo potřeba zmenšit objem předem. Příšerná úprava střihu před koupáním, aby se mi povedlo umýt vše, co bylo třeba a abych rozčesala i to, co bylo zacuchané hluboko v kožichu. Ostudu jsme pár dní dělaly a přežily, on si toho skoro nikdo nevšiml :-D. Vypadá to příšerně, ale bylo to po konzultaci s kamarádkou Terkou, která ji pak ostříhala zase do krásna, za což jí moc děkuji. Chinuška jí na oplátku rozkousala jeden starý květináč.

Krásná na zahradě 😊

Duben

Odpočívám, nerušit…

Květen

Výlet k Mrtvému rybníku u Jáchymova na Karlovarsku.

Dejte mi taky borůvku…

Pózování na chodníčku v rašeliništi u Božího daru.

Červen

Sice se to nemá, ale schnu na sluníčku (nebojte, rozčesaná😉), na fénování je moc horko a takhle si konečně tu procházku můžu užít, aniž bych u toho musela dýchat jak při finiši maratonu. (A protože se strááášně nerada fénuji, tak se mi to líbí dvojnásob.)

Pár fotek při zkrášlování.

Dokonce mi půjčili po krášlení kamaráda střední velikosti, abychom si spolu pohráli a pořádně si zaběhali na zahradě 😊. Konečně někdo, kdo se mě nebál 😊.

A nevýstavní postoj ve zbrusu novém sestřihu 😊.

Pózování u posedu cestou na rozhlednu někde u Kladna. Smečka holčiček, tatínků a dvě „čisté“ psí dámy – labradorka Bella a naše China.

A pohled z rozhledny, kam Čajnuška nemohla 😉.