[:cs]Přišel mi milý dopis od naší Čajnušky (Anniversary China Ambershades), ve kterém s paničkou popisují, jaké všechny zážitky za minulý rok stihly, a že jich nebylo málo 🙂
Moc děkuji za zprávy i za péči.
Zdravím Danielo,
gratuluji ke štěňátkům, jsou moc roztomilá, jen je všechny pohladit, pomuchlat a pořádně pomazlit.
Vím, že už jsem dlouho nenapsala zprávy o Čajnušce. Vlastně už je to rok, co jsem poslala poslední zprávy a fotky. Holt spousta práce, hlavně s bojem s nemocemi. Naštěstí to od nás nikdy nechytila naše psí slečinka. Holčičky se párkrát zcela vážně ptaly, zda od nich nemůže chytit spálovou angínu (to je poslední dobou náš nejoblíbenější bacil).
Tak a teď nějaké novinky, jak se ta naše chundelatá společnice má .
Minulé léto strávila Čajna celý měsíc na dovolené u kamarádů v Kolíně. Zdatně jim každý den pomáhala při zalévání zahrady a jejich smečce středních pudlíků pořádně asistovala při štěkání. Kamarádům jsem za to moc vděčná, protože díky nim nesmutnila po holčičkách ani po mně během našeho pobytu v lázních. Za ten rok jsme za nimi jeli několikrát na návštěvu. Juknout se na štěňátka, na úpravu Čajny kožíšku anebo jen tak
Začátkem loňského léta, před odjezdem ke kamarádům, byla huňatá jako medvídek.
Když jsme si pro ni v srpnu přijeli, měla krásný letní sestřih. To se to běhalo a lumpačilo.
Výhled z našeho balkonu, když ji v noci něco zaujalo. Neštěká, jen se potichu dívá.
V září si procházky pletla s degustací všeho možného a mně došla trpělivost.
Říjnové procházky, úprava kožíšku a výlet až za Choceň, kde se Čajně krásně lítalo po zahradě za tenisákem 😊.Domácí hraní
Procházky
Úprava kožíšku
Podzimní návštěva v Jiřím.
„Já chci být také na fotce.“
V listopadu nás postihla absolutní lenost 😊
Prvního prosince u nás napadl první sníh
Prosincové lenošení
O Vánocích jsme jeli na hory do Janských lázní. Nevím, co se Čajně líbilo víc, zda sníh nebo dvě fenky labradorského retrívra, které doprovázeli naše kamarády. Pejsani to byli podobné výšky a barvy jako je naše Čajnuší, jen jsou tak o 10 kg těžší. Podle mě se jí líbil více sníh, protože viděla poprvé v životě takovou hromadu sněhu .
Výhodou (minimálně podle dětí) byl dvojitý ježíšek, protože přinesl pár dárků pod „stromeček“ do horské chaty a pak i doma našli pod stromkem další dárky. Samozřejmě ani na Čajnu nezapomněl a přinesl jí tři krásné tenisové míčky, pěkně opinkané při tenise, protože takové jsou prý nejlepší . Na fotce je s novým tenisákem.
V únoru bylo také spoustu času na hraní a spánek. Čajně vůbec nevadí, že jsou na zemi postavené koleje a jezdí kolem ní spousta mašinek 😊.
Po pěkné zimě jsme doma měli i pěkně zarostlé zvíře. Ne, to není ovce, ani lední medvěd. A tak jsme se vydali na návštěvu do Kolína, kde nám z ní Terezka vykouzlila opět naší pudlí krasavici.
„Vidíte mě někdo? Já nic nevidím.“
„Že mi to sluší?“
„Nechte mě, chci po tom náročném dni spát.“
Poslední březnový den jsme podnikli výlet po vzdálenějším okolí domova. Měl být dlouhý jen pár kilometrů, ale nakonec se protáhl na celý den. Bylo docela teplo, a tak jsme Čajnu nechali proběhnout potokem. Náš mokropes byl šťastný jak blecha. Hopsala, běhala a jinak řádila. Ale než jsme se dostali domů, tak byla dávno suchá . I když se nám málem vrhla do dalšího potoka.
Dubnový výlet podél Vltavy od Slapské přehrady do Štěchovic byl, jak bych to řekla, pro mne nejnáročnější. Většina cesty vede podél řeky. Je to trochu širší pěšina lemovaná z jedné strany skálou a z druhé srázem k vodě. V místech, kde není skála je aspoň velmi prudký kopec jak nad pěšinou, tak směrem k vodě. Pro tatínka, strejdu, obě holčičky i Čajnu výborný výlet, jen já trnula, které dítě mi tam spadne anebo zda se Čajna nerozhodne, že by si chtěla zaplavat. Menšího špunta jsem od půlky vedla za ruku, už byla unavená a na cestě byly velké kameny. A protože část cesty vede osadou, kde musí být psi na vodítku, tak v druhé ruce jsem místo foťáku držela vodítko. Do vody jsme ji tentokrát nepostili, jednak bylo chladno a druhak nás čekala cesta autobusem zpět domů.
„Hurá, jde se na výlet.“
„Tudy mám jít? Vždyť je tam tma.“
„Ta voda se mi líbí, škoda, že je tak hluboko.“
„Pusťte mě do ní.“
„Co to je? A proč tu stojíme?“ Vodní elektrárna.
V květnu jsme už tradičně navštívili Jáchymov a jeho okolí.
Jen jednou jsme během procházky neskutečně moc zmokli (zcela cíleně). Holky potřebovali do deště, tak jsem vzala Čajnušku a šlo se ven . Po hodině jsme se vrátily jak vodníci, daly jsme se ždímat. Čajna se vyloženě s potěšením nechala utřít ručníkem, aby nebyla tak mokrá. Dětem jsme vylévali vodu z holínek (jedna si nabrala vrchem v kaluži a druhé to steklo po pláštěnce a kalhotách do holin).
Další výlety už byly bez deště a tak se hned večer z krátké procházky vyklubala dlouhá, kdy jsme se pořádně proběhli mokrým lesem.
Další den jsme navštívili oblíbené chodníčky na Božím Daru, obávám se, že příští rok už nikoho bavit nebudou.
Během výletu po Rotavě jsme špatně odbočili a omylem jsme se vyškrábali na skalku neschůdnou stranou. Jaké to bylo překvapení, když jsme nahoře zjistili, že je to velmi jednoduše dostupné místo a že nás tam během svačiny potkalo nejméně deset turistů. Nu což, výlet pokračoval k čedičovým varhanám.
FOTO:
Před výstupem
Vede tudy cesta?
Na vrcholu
Varhany
Já chci vodit pejska!
Důkladně jsme prozkoumali ruiny bývalé továrny na úpravu cínové rudy v Rolavě. Holkám se tam asi nejvíc líbil sníh, který ten den napadl. Čajně se líbila voda z rozteklého sněhu, jak to pěkně cákalo pod packami. Ale kdybych ji prý pustila z vodítka, bylo by to mnohem lepší. Prý by to pořádně prozkoumala sama. A hlavně by mě prý nemusela pořád někam tahat. Utekl nám během focení zbytek výpravy a ona se k nim chtěla dostat, tak mě pěkně potrápila. Ale tohle bylo jedno z míst, kde to prostě bez vodítka nejde.
Červnová úprava kožíšku.
Momentálně mi leží věrně u nohou pod stolem. V létě je u nás doma docela dost horko, ale venku ještě větší. Odpolední procházky u nás probíhají v líném, pomalém tempu, ufunění, upečení a s vyplazeným jazykem.
[:en]I’ve received very nice letter from our China (Anniversary China Ambershades), where she and her ownerlady describe all the experiences they’d had during whole year.
I’m trully glad and want to thank to whole family for the care of China.
Hello Daniela,
congratulations to the puppies, they’re really cute, I would like to cuddle them all.
I know it’s been long since I wrote the last time news about China. Acualy, it’s been a year since I’ve sent the last news and photographs. We were to busy at all…
There are some news from our fluffy companion.
The last summer China spent whole month in Kolin with our friends who were caring for her when we were in wells. She was helping them with pouring the garden and also assisting to their medium poodle pack with barking.
China was a true hairy monster before leaving for Kolin.
When we arrived for picking her up, she had a wonderful summer clip.
Our balcony view. China is just observing in silent, when something catches her attention, not barking.
In September, China was confusing walks with degustations of anything possible so I lost the patience…
October walks, fur grooming and a trip to Chocen, where she enjoyed running on garden with a tennis ball 🙂
Home playing
Walks
Grooming
Autumn visit in Jiri
„I also want to pose for a picture“
In November we’re lazy as never 🙂
On December 1st there fell first snow
Pure joy 🙂
December winter laziness
On Christmas holiday we left for mountains to Janske Lazne. I’m not sure if China enjoyed more the snow or two labrador girls that were accompanying our friends. The girls were of the same size, hair colour, but about 10 kg heavier. In my opinion it was the snow, as she saw this big ammount of it for the first time in her life.
The main advantage (at least for our children) there was a second christmas present surprise, that they’ve found in the mountain cottage under the christmas tree. China also got a suprise – three nice tennis balls, used from tennis play before because these are trully the best 🙂
In February we’ve had a lot of time for playing and sleeping. China doesn’t matter if she thumbs in between rails with trains running around her 🙂
And after having a nice and snowy winter, we were having a hairy monster dog again. So we drove to Kolin for the grooming.
„Can you see me? I don’t see nothing.“
„I look nice, don’t I?“
„Let me sleep, it was such a bussy day for me!“
On last March day we’ve made a trip to a further part of our home town. It should have been just few kilometers long trip. Finally we spent a whole day outside. It’s been relatively warm so we let China to run the stream. Our vet dog was so happy. She was running, jumping and really enjoing that. She got dry before we returned home.
In April we made a trip along Vltava river and Slapy reservoir, that was at least for me a little bit exhausting. The pathway is very narrow and mostly leads with a rock on one side and escarpment for the water on the other side. Dad, children, uncle and China enjoyed that a lot, I was a little bit nervous about the children and China not to fall in the water.
„I should go through? Actually, there’s dark inside.“
„I like the water, what pitty it’s so deep.“
„Can I jump into it?“
„What is this? And why’re we standing here?“ Water power station.
In May we made our traditional trip to Jachymov. One day the rain poured us to the bones, other trips were without rain.
The next day we visited our favourite pathways in Bozi Dar.
During the trip to Rotava we used a bad way and climbed there from an impassable side. What a surprise when we met other ten tourists on the top and we found out that from the correct side it is very easily accessible place.
PHOTO:
Before the climb
Is this the way?
On the top
Basalt organ
I want to walk the dog!
We’ve made a very detailed research of the former tin ore factory in Rolava. Our children liked the most the snow, China liked the most the water from the melting snow.
June grooming
Right now, China is thumbing under the table by my legs faithfully. In summer there is a little bit hot in our flat, but outside there’s even hotter. Our afternoon walk are lazy and slow, we’re returning home grilled as sausagges.
[:]