Poslední volný pejsek

Hledáme nový domov pro posledního pejska královského pudla. Více informací k vrhu B.

Monet (Bright Moonlight Ambershades)

Poslední dva volní kluci

Hledáme nové domovy pro poslední dva kluky královského pudla. Více informací k vrhu B.

Monet (Bright Moonlight Ambershades)

Zvídavý objevitel, potřebuje všechno prozkoumat. Velice jemný a milý pejsek.

Smíšek (Bright Smile Ambershades)

Největší mazel z celého vrhu. Velice kontaktní pejsek, vyžadující dostatek lásky a drbání.

Obecné informace pro zájemce o štěňátko od nás najdete zde. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat.

Chininy zážitky

Přišel mi milý dopis od naší Čajnušky (Anniversary China Ambershades), ve kterém s paničkou popisují, jaké všechny zážitky za minulý rok stihly, a že jich nebylo málo 🙂

Moc děkuji za zprávy i za péči.

Zdravím Danielo,

gratuluji ke štěňátkům, jsou moc roztomilá, jen je všechny pohladit, pomuchlat a pořádně pomazlit.

Vím, že už jsem dlouho nenapsala zprávy o Čajnušce. Vlastně už je to rok, co jsem poslala poslední zprávy a fotky. Holt spousta práce, hlavně s bojem s nemocemi. Naštěstí to od nás nikdy nechytila naše psí slečinka. Holčičky se párkrát zcela vážně ptaly, zda od nich nemůže chytit spálovou angínu (to je poslední dobou náš nejoblíbenější bacil).

Tak a teď nějaké novinky, jak se ta naše chundelatá společnice má .

Minulé léto strávila Čajna celý měsíc na dovolené u kamarádů v Kolíně. Zdatně jim každý den pomáhala při zalévání zahrady a jejich smečce středních pudlíků pořádně asistovala při štěkání. Kamarádům jsem za to moc vděčná, protože díky nim nesmutnila po holčičkách ani po mně během našeho pobytu v lázních. Za ten rok jsme za nimi jeli několikrát na návštěvu. Juknout se na štěňátka, na úpravu Čajny kožíšku anebo jen tak

Začátkem loňského léta, před odjezdem ke kamarádům, byla huňatá jako medvídek.

Když jsme si pro ni v srpnu přijeli, měla krásný letní sestřih. To se to běhalo a lumpačilo.

Výhled z našeho balkonu, když ji v noci něco zaujalo. Neštěká, jen se potichu dívá.

V září si procházky pletla s degustací všeho možného a mně došla trpělivost.

Říjnové procházky, úprava kožíšku a výlet až za Choceň, kde se Čajně krásně lítalo po zahradě za tenisákem 😊.Domácí hraní

Procházky

Úprava kožíšku

Podzimní návštěva v Jiřím.

„Já chci být také na fotce.“

V listopadu nás postihla absolutní lenost 😊

Prvního prosince u nás napadl první sníh


 

Prosincové lenošení

O Vánocích jsme jeli na hory do Janských lázní. Nevím, co se Čajně líbilo víc, zda sníh nebo dvě fenky labradorského retrívra, které doprovázeli naše kamarády. Pejsani to byli podobné výšky a barvy jako je naše Čajnuší, jen jsou tak o 10 kg těžší. Podle mě se jí líbil více sníh, protože viděla poprvé v životě takovou hromadu sněhu .

Výhodou (minimálně podle dětí) byl dvojitý ježíšek, protože přinesl pár dárků pod „stromeček“ do horské chaty a pak i doma našli pod stromkem další dárky. Samozřejmě ani na Čajnu nezapomněl a přinesl jí tři krásné tenisové míčky, pěkně opinkané při tenise, protože takové jsou prý nejlepší . Na fotce je s novým tenisákem.

V únoru bylo také spoustu času na hraní a spánek. Čajně vůbec nevadí, že jsou na zemi postavené koleje a jezdí kolem ní spousta mašinek 😊.

Po pěkné zimě jsme doma měli i pěkně zarostlé zvíře. Ne, to není ovce, ani lední medvěd. A tak jsme se vydali na návštěvu do Kolína, kde nám z ní Terezka vykouzlila opět naší pudlí krasavici.

„Vidíte mě někdo? Já nic nevidím.“

„Že mi to sluší?“

„Nechte mě, chci po tom náročném dni spát.“

Poslední březnový den jsme podnikli výlet po vzdálenějším okolí domova. Měl být dlouhý jen pár kilometrů, ale nakonec se protáhl na celý den. Bylo docela teplo, a tak jsme Čajnu nechali proběhnout potokem. Náš mokropes byl šťastný jak blecha. Hopsala, běhala a jinak řádila. Ale než jsme se dostali domů, tak byla dávno suchá . I když se nám málem vrhla do dalšího potoka.

Dubnový výlet podél Vltavy od Slapské přehrady do Štěchovic byl, jak bych to řekla, pro mne nejnáročnější. Většina cesty vede podél řeky. Je to trochu širší pěšina lemovaná z jedné strany skálou a z druhé srázem k vodě. V místech, kde není skála je aspoň velmi prudký kopec jak nad pěšinou, tak směrem k vodě. Pro tatínka, strejdu, obě holčičky i Čajnu výborný výlet, jen já trnula, které dítě mi tam spadne anebo zda se Čajna nerozhodne, že by si chtěla zaplavat. Menšího špunta jsem od půlky vedla za ruku, už byla unavená a na cestě byly velké kameny. A protože část cesty vede osadou, kde musí být psi na vodítku, tak v druhé ruce jsem místo foťáku držela vodítko. Do vody jsme ji tentokrát nepostili, jednak bylo chladno a druhak nás čekala cesta autobusem zpět domů.

„Hurá, jde se na výlet.“

„Tudy mám jít? Vždyť je tam tma.“

„Ta voda se mi líbí, škoda, že je tak hluboko.“

„Pusťte mě do ní.“

„Co to je? A proč tu stojíme?“ Vodní elektrárna.

V květnu jsme už tradičně navštívili Jáchymov a jeho okolí.

Jen jednou jsme během procházky neskutečně moc zmokli (zcela cíleně). Holky potřebovali do deště, tak jsem vzala Čajnušku a šlo se ven . Po hodině jsme se vrátily jak vodníci, daly jsme se ždímat. Čajna se vyloženě s potěšením nechala utřít ručníkem, aby nebyla tak mokrá. Dětem jsme vylévali vodu z holínek (jedna si nabrala vrchem v kaluži a druhé to steklo po pláštěnce a kalhotách do holin).

Další výlety už byly bez deště a tak se hned večer z krátké procházky vyklubala dlouhá, kdy jsme se pořádně proběhli mokrým lesem.

Další den jsme navštívili oblíbené chodníčky na Božím Daru, obávám se, že příští rok už nikoho bavit nebudou.

Během výletu po Rotavě jsme špatně odbočili a omylem jsme se vyškrábali na skalku neschůdnou stranou. Jaké to bylo překvapení, když jsme nahoře zjistili, že je to velmi jednoduše dostupné místo a že nás tam během svačiny potkalo nejméně deset turistů.  Nu což, výlet pokračoval k čedičovým varhanám.

FOTO:

Před výstupem

Vede tudy cesta?

Na vrcholu

Varhany

Já chci vodit pejska!

Důkladně jsme prozkoumali ruiny bývalé továrny na úpravu cínové rudy v Rolavě. Holkám se tam asi nejvíc líbil sníh, který ten den napadl. Čajně se líbila voda z rozteklého sněhu, jak to pěkně cákalo pod packami. Ale kdybych ji prý pustila z vodítka, bylo by to mnohem lepší. Prý by to pořádně prozkoumala sama. A hlavně by mě prý nemusela pořád někam tahat. Utekl nám během focení zbytek výpravy a ona se k nim chtěla dostat, tak mě pěkně potrápila. Ale tohle bylo jedno z míst, kde to prostě bez vodítka nejde.

Červnová úprava kožíšku.

Momentálně mi leží věrně u nohou pod stolem. V létě je u nás doma docela dost horko, ale venku ještě větší. Odpolední procházky u nás probíhají v líném, pomalém tempu, ufunění, upečení a s vyplazeným jazykem.

Červen 2019

První červnový den na zahradě

Na začátku června se na nás po dlouhé době konečně podívalo sluníčko, tak by byla škoda neudělat pár psích fotek. V hlavních rolích Jerry, Miňonka, Donatello a Tessinka.

Mařenka na stříhání

Na tohle stříhání se vždycky těším, stejně tak naše Maja, která všechny procedury od koupání přes foukání až po střih prostě miluje.

4. narozeniny odchovu A

Dostali jsme fotky a video od Woodyho (Anniversary Wood Ambershades)

Jerry byl reprezentovat na Evropě

Jerry a jeho realizační tým (díky Vendy, díky mami!) prokázali obrovskou statečnost a v teplotách kolem 35°C vyrazili na Evropskou výstavu psů do rakouského Welsu. Sice přivezl VD z mezitřídy, ale my jsme s výsledkem spokojení.

17. června se nám narodilo 7 štěňátek

A to bude asi hlavní téma pro pár nadcházejících týdnů, tak to prosím vydržte. Informace o štěňátkách z odchovu B najdete zde.

Květen 2019

 Smečka pohromadě a trochu jara na zahradě

Prostě Jerryček. Život je stále jedná velká hra 🙂

Mimochodem, v květnu byl s námi Jerry už rok… Povyrostl…trošku 😀

Taťka s dcerou – mimochodem oba interšampioni a multišampioni…a naprosto spokojený zahradní psíčci.

Štěňátka jsou na cestě

Teď už je to oficiální, že se u nás po půlce června narodí štěňátka. Přípravy pomalu vrcholí, nervozita stoupá, ale už se na malý „miňouse“ všichni moc těšíme <3

Byla jsem se podívat za (nejen) za taťkou štěňátek Alexem. „Normálních“ fotek moc nemám, ale tady je pár vtipných momentek 😀

Květnové počasí

Květen se co do počasí moc nevyvedl… bylo hnusně, a hnusně, a lilo. Venkovního běhání jsme si tedy moc neužili 🙁

Fandili jsme české reprezentaci na MS v hokeji

Teda jak kdo…Donatello svůj původ prostě nezapře 😀

Pozdravy od Goldíka

Goldík (Anniversary Gold Ambershades) nám poslal jarní pozdravy. Moc děkujeme za péči a za fotky 🙂

Tak to je pro květen vše, další povídání bude už nejspíš o štěňátkách 🙂

Duben 2019

Duben byl měsíc našich blonďatých holek. Trávily jsme společný čas venku, řešili běžné průšvihy naší Mařenky, odpočívali, a vůbec nám vlastně bylo dobře. Tady je pár momentech z našich všechních i nevšedních dnů.

Tessinka a její „garsonka“

Konečně jsem pochopila, proč se  i zvětšuje ta díra na zácloně

Holky společnými silami lovily krtka

A celkově jsme trávili spoustu času na zahradě, z čehož byl samozřejmě nejvíc nejunavenější pan Donatello

Když Mařenka pochopila, že u nás doma se až tak jednoduše „nedožere“, ze samého hladu mi sežrala pár encyklopedií koní…

…Etologii zvířat od Veselovského, Všechno o zemi, Od agamy pro žraloka, růžek od mojí bakalářské práce na Výživu psů a růžek bakalářského diplomu. Maminka povídala, že prý je studijní typ po mně 😀

Bylo tedy nutné sáhnout k zabezpečovacímu opatření:

Tady jsou holky na jedné z našich dubnových mnoha procházek kolem řeky Sázavy

Deštivé neděle jsou jako dělané pro celý den v posteli, stejně tak jako Donatello

Charlie oslavil 10. narozeniny

Selfie s Miňouskou i Mažunkou

Dorazil mi naprosto geniální dárek od kamarádky Outi z Finska, moc děkuji <3

Tak jsem ho na holkách hnedka musela vyzkoušet na holkách. Tady je ostříhaná Mařenka a obě holky

Když už jsme u těch dárků, tak se mi také rozšířila sbírka pudlíků o čokoládové exempláře

A nakonec pár jarních fotek ze zahrady z Velikonoc

Donatello svědomitě pečuje o naše návštěvy

A závěrem bych možná ještě chtěla napsat, že se u nás „něco chystá“. Určitě neuděláte chybu, pokud čas od času mrknete sem, brzy tam přibudou nové informace 😉

Březen 2019

Rodinný turnaj v šipkách

V naší hospůdce jsme si udělali takový malý rodinný turnaj v šipkách. Když říkám rodinný, tak samozřejmě se všemi členy 😀 Hlavně si všimněte Donatellova těžkého nedělního rána  na poslední fotce 🙂

Vždycky jsem měla morální zábrany vozit psy v pickupu v boudě. Ukázalo se, že jsem přecitlivělá a že je to smraďochům úplně putna.

Cvičíme, cvičíme

Stále cvičíme…a cvičíme… Už cvičí i pan Donatello. Už se těším, až se prodlouží den, budeme trávit víc času venku a trošku ve cvičení zvolníme. Holkám se to asi moc líbit nebude, ale přijde mi, že posledního tři čtvrtě rok snad nedělám nic jiného…

Našli jsme shibu

Nebo shiba našla nás? Každopádně dobrá zpráva je, že se majitelé do druhého dne našli a my máme stále „jen“ 6 psů, protože tohohle fešáka bych asi blbě dávala pryč.

Dostali jsme fotky od Woodyho

Dostali jsme pár milých fotek od Woody z vrhu A. Děkujeme 🙂

Psí smečka pohromadě

Předposlední březnový víkend jsme dostali domů na hlídání i zbytek naší psí smečky.

Snaha o jarní rodinnou fotografii, ale prostě na mě neměli čas. Zleva: Mařenka (máma), Miňonka (dcera), Charlie (táta).

Taky jsem rovnou ostříhala našeho Jerryho, už je to zase lázeňský švihák 🙂

Sice nás v našem malém baráčku „bylo jak psů“, ale víkend jsme si užili.

 

 

Únor 2019

Únorový sníh

Minimálně do půlky února jsme si u nás užívali sněhové nadílky.

Holky v akci

Musím říct, že vůbec netuším, po kom ty naše holky jsou. Jenom otevřu dveře do psí posilovny, tak se tam hned nakvartýrují a začnou prudit, že jako jdeme cvičit. Donatello vlastně už taky cvičí, ale to je kapitola sama pro sebe.

Jerry na stříhání

 

Musím říct, že nádhernej pes. Ale kdyby ho někdo jiný za mě vykoupal a vyfoukal, vůbec bych se nezlobila :)).

Rozhledna Špulka

Snad po sto letech jsme se s kámoškou Vendy a milovníkem Rudáškem domluvili na společném výletě. Těšila jsem se, jak malý dítě. Vyrazili jsme k rozhledně Špulka. Počasí nám zrovna vyšlo úplně parádně. Celý víkend bylo přes 10 stupňů, takže jsme si užili parádního časně jarního sluníčka, zbytků sněhu.

Od Vendy jsem dostala úplně peckovou pudlí brož vyrobenou z recyklovaných elektronických komponent. Je suprová.

Donatello „9“

Ve středu 27. února oslavil náš puntík Doneček už 9. narozeniny. Jak je jeho zvykem, vzal to na pohodu 🙂

Leden 2019

Letošní leden byl pro nás o trochu méně akční, než jsme původně plánovali. Ale bylo veselo a vlastně i pěkně bílo 🙂

Rozšířili jsme naší domácí psi tělocvičnu o pár dalších vychytávek. Posilujeme tělesný střed, kolínka…a unavujeme mozečky. Měli byste vidět, jak pár minut přemýšlení a balancování pejsky utahá. Za mě úplně ideální doplnění aktivity pro krátké zimní dny.

Začátkem ledna jsme vyprovodili na zpáteční cestě do Finska Jerryho brášku Hurmu a jeho paničky.

 

Tessinka dostala nový mikropelíšek, občas se jí do něj snaží nastěhovat i Miňonka 🙂 Jinak samozřejmě máme doma pelechy i větších rozměrů, ale ty jaksi úplně nefrčí.

S délkou dne se to už pomalu ale jistě lepší, ale v lednu jsme spíš procházkovali po tmě. Svítící obojky mi přijdou fakt super. A co vy, taky máte doma bludičky :)?

Kvůli svátkům a nemoci se mi zase pekelně protáhl stříhací interval a moc jsem nevěděla, od koho začít. Tak šel první Jerry. Úžasné zvíře <3.

A tady další sněhové lítání

Prosinec 2018

Výlet na CACIB Praha

Hned první prosincovou neděli jsme s Jerrym vyrazili tzv. na jukandu na mezinárodní výstavu do Letňan.

Nejprve bylo potřeba snad tři měsíce nestříhaného a nekoupaného puberťáka trochu zkulturnit.

Na to, že měl původně na zadku asi 5 cm dlouhé chlupy, jsem s výsledkem spokojena 🙂

Za tu dobu, co jsme se s Jerrym ve střihárně neviděli, mu narostlo moc pěkné tělo a celkově mě velice příjemně překvapilo, jak roste nejen do výšky, ale i do krásy.

Na letošní Prahu jsem četla na internetu už spoustu hejtů. Vzhledem k tomu, že se všechno dělo během jediného dne namísto dvou, tak bylo na výstavišti opravdu mraky lidí. Jerry byl v takovémto chumlu poprvé, ale krásně se rozkoukal, i se tam zkamarádil…nakonec podle mě zvládl tu masu lidí líp, než obvykle Miňonka, která to úplně nenávidí.

Stánky byly těžce slabý i na Prahu, o srovnání s Německem nebo Rakouskem škoda mluvit. Ježíšek holt bude muset shánět vánoční dárky někde jinde.

Trénujeme

V prosinci jsme začali i tak lehce výstavně trénovat 😀

Charlie v ozdravovně

Měsíc byl u nás na „ozdravném pobytu“ náš Charlie. Charlie měl trochu problémy bolavými zády s ohledem na svůj věk a s ohledem na úraz kolene před cca 3 lety, na který mu byla nasazena nevhodná terapie a problémy se s postupem času prohlubovaly. Charlie poctivě 2x denně cvičil, abychom dosáhli optimálního nasvalení. Na konci pobytu ještě absolvoval manuální terapii, kde jsme povolili, co bylo třeba, a dorovnali, co bylo třeba. Domů se vrátil rozhýbaný, hubenější, veselejší a tak mentálně o pět let mladší „Hadimrška“. Tak uvidíme, je se to bude vyvíjet dál.

Jerry nejlepší mladý pes na klubovce v Praze

V neděli 16.12. jsme s Jerrym poprvé vyrazili na výstavu – vybrali jsme si Adventní klubovou výstavu v hotelu Svornost v Praze.

Jerry je veselá kopa, ale ještě máme hodně co dohánět. Chlapec mě trošku víc potrápil mimochodem, ale když už běžel normálně, tak to byla paráda. Dokonce taková, že si u paní rozhodčí Aleny Košťálové kromě mladého klubové čekatele vyběhal odpoledne i Nejlepšího mladého psa výstavy a obr pohár.

Jerryho přišel podpořit starší bráška Hurma s paničkama. Udělali jsme si všichni tuhle krásnou fotku.

Také jsme si nechali udělat pár foteček od Evi Mizerové:

Adventní výstavu mám moc ráda a i letos jsme si jí moc užili. Teda až tragický zážitek v hotelové restauraci, přímo s mezinárodní ostudou.

A ještě se musím pochlubit nádherným dárkem od našich drahých finských přátel. Děkuji vám, holky!

Vánoce

Vánoce u nás proběhly naprosto klasicky. Holky se pod stromečkem servaly jak koně o jednu hračku. Na Boží hod jsme jsme se vyjeli vyvětrat na hory. A že jsme si užili ty správné bílé vánoční prázdniny.

Cestou na hory jsme si dali venčící mezipřistání a vyšplhali na zbytky nějaké tvrze:

A pak už jsme se zbytek týdne kochali zasněženými pohledy.

Každý den jsme si dali minimálně jeden pořádný procházkovací výlet.

Tessinka se pět týdnů od operace vazů musí stále šetřit. Musím říct, že jí to stojí velké přemáhání 😉 Můj štěkající batoh vykouzlil úsměv na tváři nejednoho turisty 😀

A takhle krásně všichni na pokoji odpadli 🙂 Miňouska běhala ze spaní, Donatello trošku ze snu brečel, když se mu zdálo o další procházce 😉

No, měli jsme se krásně <3

Druhá půlka naší pudlí smečky si na Silvestra dala výšlap k rozhledně Špulka, kde pak spořádaně počkaly, až si paničky opečou buřty.