Prosincový Wels

Letošní více než úspěšnou výstavní sezónu jsme s Miňousou završili v sobotu 2. prosince v rakouském Welsu.

Letošní Wels nám připadal značně menší, než v předchozích letech, ale na druhou stranu méně lidí mezi kruhy a u stánků vůbec nevadilo 🙂 V halách bylo za mě super světlo (teplá bílá s trošku vysvícenými zářivkami), takže Miňouska vypadala normálně barevně a ne vyblitě.

Minion byla přihlášená do třídy šampionů a byla moc šikovná. Vyběhala si V1, CACA, CACIB, nejlepší fenu a BOBa od paní rozhodčí Iris Urschitz. To ale není všechno…získala posledního CACA na Šampiona Rakouska a posledního CACIBa na interšampiona! Nejlepší závěr sezóny, co se nám jen mohl podařit.

Světová výstava Lipsko

Generálka na mezinárodní výstavě v Praze 5. 11.

Generálka na mezinárodce v Praze nedopadla až tak výborně, spíš jen velmi dobře… Trošku nás to od paní rozhodčí P. Richard zaskočilo, neboť dvakrát jsme u ní byly na výbornou. Ale to je život, vůbec jsme se nezlobily, protože jsme strávily úplně super den s našimi psími i lidskými kamarády. Navíc to Miňouse pekelně slušelo 🙂

Světová výstava psů 2017 Lipsko

Světová výstava psů v Lipsku pro mě byla dlouho plánovaná. Nakonec jsem účast s ohledem na rozhodčí zrušila…Tři dny před uzávěrkou ale došlo kvůli velkému počtu přihlášených psů v ke změně rozhodčí pro naší barvu. Pro mě to bylo znamení, tak jsem přehodnotila výstavní kalendář pro zbytek roku na rychlo přihlásila…

V pátek 10. 11. 2017 jsme v brzkých ranních hodinách vyrazily na cestu ve složení já a Miňousa za realizační tým a moje hodná maminka za support tým.

V půlce cesty se mě maminka ptá:

– A na jakou to vlastně jedeme výstavu?

– Mami, jedeme na SVĚTOVKU…!

– Aha, tak super, na světovce jsme dlouho nebyly… 😀 😀

Asi 5 km před Lipskem začalo pršet. Dojeli jsme celkem včas, chytly jsme parkovací místo blízko haly. Měli jsme štěstí, že na přesun z auta a na venčení přestalo pršet. Pak už lilo celý den.

Atmosféra fajnová…Napětí zhruba asi desetinové – na světovku se přeci jezdí jen ukázat se, ne se umístit…Takže možná díky méně stresu o to lepší výsledek.

Miňousa v opravdu velké konkurenci vyhrála otevřenou třídu (v Německu chodí apricoti dohromady se stříbrňáky). Pro mě naprosto úžasné, neuvěřitelné…prostě pecka…! – Takže oficiálně ANNIVERSARY PEARL Ambershadeds Ex. 1, CAC-VDH! Posuzovala pan rozhodčí Jadranka Mijatovic z Chorvatska.

Kvalitu fotky, prosím, omluvte. Fotila maminka telefonem s praskou čočkou (přesněji s prokouslou čočkou, od našeho Dajáka)

Prošli jsme výstaviště – mimochodem opravdu pěkné prostory! – a vyrazili směrem domů.

Stihly jsme naložit Miňousu do auta, při strkání zbytku věcí už krápalo, když jsme nasedly, tak začalo znovu lejt.

Cesta domů už cesta nebyla až tak fajnová – strašný provoz kolem Lipska, lilo a lilo a lilo…v Praze snad přistáli marťani…ale po 4 hodinkách cesty bezpečně doma.

Náš velký úspěch jsme oslavily večer komorně, o víkendu pak pořádnou zabahněnou procházkou.

Dája 29 měsíců

Koncem léta jsem opět vzdala snahu napěstovat Dájovi kožíšek, takže nakonec šel dohola. Už to pomalu roste, ale už je zase pro změnu z jedné strany okousaný :/ (tak jsem ho fotila z té lepší strany :))

Jinak mi také tento týden přišly skvělé zprávy – a to výsledky genetického vyšetření na vWD s výsledkem čistý!

Woodyho hravé pozdní léto

Od Woodyho dorazila dvě nová videa. Vizuálně je celý taťka, i podle popisu jeho chování. Na videích dovádí se svým menším (ale starším) bráškou Zorbou.

No, a podle polohy odpočinku je naprosto prokazatelně z naší rodiny 😀

Děkuji za péči, vypadá opravdu spokojeně!

Výlet do Tullnu

Minulý rok se nám výstavní výlet do rakouského Tullnu moc líbil. Letos tam na seznamu rozhodčích byla zajímavá jména, tak jsme si s Miňousou řekly, že pojedeme. Vzali jsme s sebou na výlet naší Verču, která pečuje o celou naší psí i lidskou rodinu. Hlavními cíli výletu bylo si to pořádně užít, přivézt domu rakouské CACA (neb dalšího CACIBa potřebujeme až později), pořídit růžové barbie gumičky, které nám před půl rokem došly a které jsem už delší dobu nemohla sehnat :).

Vyrazily jsme v sobotu brzy ráno, na výstaviště jsme dorazily kolem deváté ráno. Zaparkovaly jsme poměrně dobře a celkem i blízko k naší hale.

V sobotu posuzoval německý rozhodčí Klaus Strack, který všechny prohlížel opravdu důkladně a diktoval dlouhatánské posudky (bohužel psané rukou a německy, takže nejsme schopní rozklíčovat…). Minion vyběhala ve třídě vítězů V1, CACA.

Bylo potřeba řádně doladit exteriér…

…napěchovat kapsy piškoty (samozřejmě se vstupní kontrolou jakkosti)…

Následně bylo potřeba se ukázat panu rozhodčímu ve třídě

Tady je video ze třídy

A ještě jednou se předvést v konkurenci o CACIBa…

Konečně přišlo babí léto, celý den krásně svítilo sluníčko. Ubytování jsme měli zajištěné v Purkersdorfu blízko Tullnu. V docházkové vzdálenosti od penzionu byly dva Naturparky se zvířátky a super naučná stezka. Odpoledne jsme tedy strávily procházkováním v přírodě i ve městě.

Šli jsme po červené turistické značce, s překrásně udělanou naučnou stezkou…

V Naturparku bydlela celá rodina divočáků v krásné výběhu, kde to vypadalo jako v pralese a vesele si pochutnávali na žaludech…

Na vyhlídkové rampě nad výběhem jsme se jako tři správné blondýny pokusily o selfie. Musím sem hodit všechny tři použitelné pokusy, protože ve třech holkách se nejsme schopný domluvit, na které nám to sluší nejvíc 🙂

Z parku jsme pokračovaly procházkou do centra města.

Druhý den už takové teplo nebylo, přesto nám počasí přálo. V neděli posuzovala maďarská paní rozhodčí Monika Halmi. Posudek byl sice anglicky, nicméně také se mi doposud nepodařilo všechna slova rozluštit, ale vesměs posudek moc pěkný s oceněním V1, CACA ze třídy vítězů.

Pro zasmání video – když si člověk myslí, že se fotíte, a ono je to video 🙂

Na cestu domů jsme vyrazily kolem půl třetí odpoledne, s ohledem na dopravní situaci nás navigace na české straně hnala po okreskách přes Vysočinu, takže se to pořád kroutilo tam a sem, ale domů jsme dorazili asi jen o 30 minut déle, takže celkem rychle a hlavně bez zbytečného stání v kolonách na dálnici.

Srpnové zážitky

Země živitelka

Pro výlet na zemi živitelku jsme si vybrali takové počasí, že jsme mohli poměrně kvalitně konkurovat lovcům bouřek. Kvůli průtržím mračen a krupobití jsme si důkladně prohlédli především vnižtřní expozice, bohužel práci ovčáckých psů a stříhání ovcí, na což jsme se opravdu těšili, jsme nezvládli.

Střídavě jsme čekali, abychom aspoň mohli přeběhnout někam jinam pod střechu…

Donečkovi byla zima, tak se hřál schovaný pod Miňonkou…

Pieninský národní park

Udělali jsme si pořádný výšlap do hor a pak na pěknou turistickou stezku v údolí řeky Dunajce.

Pejsci měli troušku ušoupané nožičky, v cíli to Tessinka s Donečkem zadřeli na lavičce u stánku s občersvením…ale byli moc stateční…a Tessinku jsme museli na druhý den zdornovat, neb jí to moc nechodilo…

Na Balaton se psem ne?

V Maďarsku jsem párkrát byli na výstavách, tak by nás ani ve snu nenapadlo, že okolí Balatonu je značně dog-unfriendly. Psi nesmí na pláže a na většinu promenád, koupání pod pokutou. Ubytování dost problém, restaurace se najít dají.

Ještě že existuje ve Fonyódu psí pláž. Skvělé oplocené místo, kde je fajn lidem i psům. Jeden den nás ve složení tři psi a dva dospělí vyšel v přepočtu asi na 85 Kč.

Bylo takové horko, že šli do vody celkem dobrovolně i menší kousky naší výpravy…

Jezero bylo super, člověk by vůbec nepoznal, že není u moře (nebýt té sladké vody :), vlny tam jsou asi jako v Chorvatsku. Pláže jsou travnaté, na jižní straně Balatonu velice pozvolný vstup do vody s jemným písečkem. Když to Miňousa poprvé objevila, skákala na všech čtyřech nohách jak antilopa asi 50 metrů od břehu a pořád stačila a přišlo jí to jako hrozná sranda 😀

Užili jsem si perfektní přírodu a spoustu dalších zážitků, počasí nám celou dobu pěkně přálo.

Goldíkovi letní fotky

Zde je pár fotek, které nám dorazili od Goldíka (Anniversary Gold Ambershades). Léto si evidentně pořádně užívá.

Druhé narozeniny odchov A

AKTUALIZACE: Doplněny fotky Goldíka

Čas stále plyne jako voda a naši odchovanci z vrhu A oslavili už druhé narozeniny.

Doma jsme si udělali takovou malou narozeninovou párty: zleva Minion, Maja, Charlie, Diamond, dole zleva Donatello a Tessinka.

Než jsme se stačili srovnat ke společně fotce, Mařenka jako vždy nenápadně zezadu ukradla pár kousků lososa z dortu.

Také nám přišly ke druhým narozeninám fotky od Woodyho (Anniversary Wood Ambershades) – moc děkujeme!

A na Facebooku se objevila narozninová fotka od Pamina (Anniversary Ruby Ambershades).

Tady je pár čerstvě přednarozeninových fotek od Goldíka (Anniversary Gold Ambershades)

A kdyby vás zajímalo, jak trávíme teplé dny, tak věřte, že velice pohodově 🙂 Přejeme krásné léto všem!

Miňonka druhou nejlepší fenou klubové výstavy

Růžičková klubová výstava

Na neděli 28.5. jsme měli přihlášenou pražskou klubovou výstavu ve Stodůlkách.

Předpověď počasí ukazovala na pěkně parný den a před námi byl celý celý dlouhý den někde vevnitř v dusnu, namísto toho, abychom sebou plácly k vodě…

Miňonka (ANNIVERSARY PEARL Ambershades) byla naposledy (a možná i poprvé 🙂 přihlášená do mezitřídy, druhé narozeniny už jsou za rohem. Ve třídě byla sama a docela se i panu rozhodčímu Mario Funkovi z Německa líbila. Získala výbornou 1 a CAC – poslední čekatel pro českého šampiona. Stala se tak mým historicky prvním odchovaným šampionem 🙂 Nad konkurencí z otevřené třídy jako velice milý bonus vyběhala klubového vítěze. Dělá mi radost, holka moje blonďatá. Za fotky děkujeme naší Vendy.

Nějak jsme to horko přežily do odpoledne a pak se stalo něco, na co bych si nevsadila. Miňousa v závěrečných soutěžích vyhrála nejlepší velkou fenu výstavy v rámci všech barev a druhou nejlepší fenu v rámci všech velikostí! Pro mě je to neuvěřitelný úspěch.

Největší radost mám z toho, že se mi blondýnu podařilo až do odpoledne udržet ve veselé náladě a s ohledem na počasí i pořádně napitou 🙂

Bonitace

Při klubové výstavě jsme také rovnou zvládli zbonitovat naší blonďatou mládež – jak Miňonka, tak Diamond jsou tedy od neděle oficiálně chovní.

Výstavní víkend v Erfurtu

V pátek 5. května jsme se vydali s Rudáškem Čokoušem a Vendy do německého Erfurtu, kde jsme se zúčastnili v sobotu národní a v neděli mezinárodní výstavy.

Bydleli jsme deset minut autem od výstaviště v krásném malém penzionu ve vesničce, kde ani pes neštěknul. Ubytování bylo velice pěkné, sice ve vybavení chyběl kuchyňský nůž, zato skleniček na víno tam bylo dost 🙂

Sobotní národka byla komornější s necelými 2000 přihlášenými psy. Trochu nepříjemná byla byla ranní půlhodinová fronta na kontrolu vstupních listů, obzvlášť v případě, když člověk jede “tak akorát” na čas.

Sobotní výstavu 10. Nationale Rassehunde Ausstellung posuzovala německá rozhodčí Doris Kühn. Celkem bylo přihlášeno 49 pudlů. Naše malá a šikovná barbie Miňonka (ANNIVERSARY PEARL Ambershades) ve věku 22. měsíců v otevřené třídě získala ocenění V1, CAC DPK, CAC VDH a BOB a dle překladače máme i velice pěkný posudek. V závěrečných soutěžích jsme se proběhly, nicméně jsme už nebodovaly. Mile překvapila kokarda za BOBa, kterou bych v Německu fakt nečekala.

Na nedělní výstavu, kam bylo přihlášených přes 2300 psů jsme raději vyrazili o chlup dříve, zaparkovali na lepším parkovišti, odkud se dalo mnohem pohodlněji s klecemi dojet až ke vstupu po asfaltu (na rozdíl o odblázkového parkoviště den předtím) a kde nebyla u vstupu žádná fronta. Na nedělní 15. Internationale Rassehunde Ausstellung bylo nahlášeno 80 pudlů a posuzovala paní rozhodčí Carmen Fischer z Německa. Miňousa opět zabodovala a vyběhala ocenění V1, CAC DPK, CAC VDH, CACIB a BOB.

Celkově jsme si pro nás odvezly naprosto úžasné výsledky, se kterými bych ani nepočítala. Stále vím o velkých rezervách, které v máme v předvedení a na kterých se snažíme pracovat (tentokrát jsme zapracovaly na mém výstavním běhu – a ano, už taky běhám jak “retard” s nataženýma nohama 🙂 Ale aspoň chápu proč :))

Když to všechno shrnu, tak ve 22 měsících má Miňonka nasbírané 4 německé velké CACe a chybí nám tedy poslední na Německého šampiona, což je podle mě velká pecka, protože vyběhání německého šampiona není úplně jednoduché. Rozšířili jsem naši sbírku BOBů (vítězů plemene) na číslo 5, a máme také 4. CACIB. Ve srovnání s taťkou ještě máme co dohánět, ale to už asi s naším výstavně-laxním přístupem nikdy nepřekonáme 🙂

Výlet jsme si moc užili, prostředí výstaviště bylo celkem fajn, velice oceňujeme velký výběr stánků s jídlem (byť jsme dva dny žili z nefalšovaných maďarských langošů – lepší jsem ještě neměla!).

Počasí vyšlo nad očekávání a oba dny bylo nádherně, v neděli při odjezdu dokonce 19 stupňů! Jak cesta do Německa až na malé externí komplikace probíhala v pohodě, tak cestou zpátky nás nemile překvapily dvě úplné uzavírky dálnice – jedna u Drážďan a druhá u Ústí. Nicméně i to jsme zvládli. Výletu zdar!