Listopad 2018

Listopad jsme pojali hlavně jako tvořivý a procházkový měsíc. S ohledem na zimní čas v týdnu zvládáme procházky pouze po tmě s baterkou, o víkendu jsme často vyráželi za druhou půlkou naší smečky na procházky za světla.

Minion, Donatello a Tess nejdřív vzorně počkali, až uklidíme naší hospůdku. A pak jsme mohli vyrazit do přírody. Na druhé fotce policajtka Maja.

Tessinka s utrženými vazy procházky absolvovala pod mikinou.

A zbytek ťapkal hezky po svých….

Pak jsme také strávili pár podzimních odpolední šitím nových oblečků a holky smírováním návsi…

A tady jsou Charlie a Minion v nových oblečkách. Na druhé fotce Jerry v oblečku s dinosaury :D. Zvolili jsme léty ověřený střih, mírně potuněný téměř k dokonalosti 😀

Postupně se dostávám ke stříhacím restům, takže už máme znovu krásného Charlieho. Charlie si mimochodem u nás svůj ozdravný pobyt velice užívá 😀

Tessinky operace utrženého křížového vazu byla o týden odložena. Tady je den po operaci a šéfuje mojí kanceláři 😀 Na konci listopadu jsme ještě stihli vytažení stehů. Všechno se pěkně hojí, Tessinka po týdnu a půl ťapká skoro stejně jako předtím, takže začátkem prosince ještě bude kontrolní rentgen a pak další měsíc a půl klidu…

 

 

 

 

 

 

 

Říjen 2018

Zatímco září jsme si užili spíše aktivně, v říjnu přišlo na řadu odpočívání. Tradičně nejspolehlivějším partnerem do pelíšku je Donatello, ale ani holky se nenechaly zahanbit 😀

Mařenka a její zádíčkový kreace

Jinak nuda tady rozhodně nebyla, i když to vypadá, že jsme se jenom váleli.

Holky si jeden den připravily k večeři „houbovku“ 😀

Mařenka pak „pro změnu“ pomáhala s mytím formy na bábovku. Trošku hůř se jí s tím sice v našem členitém domečku navigovalo, ale Maja není žádný žabař a hravě to zvládla.

Nutno podotknout, že Mařenka svými „žracími“ móresy zase trošku zkazila zbytek našich psů, takže teď bude na chvilku kamenný režim, abychom si to za půl roku mohli znovu všichni zopakovat 😀

Tessinka bohužel poslední říjnovou sobotu špatně skočila z gauče a utrhla si křížové vazy v pravém koleni. Jakože vážně 🙁

Září 2018

Finská návštěva

Na půl roku se z Finska do Prahy přestěhoval Jerryho starší bráška Hurma spolu se svými paničkami. Byli jsme se společně podívat na Vítkově a už se těšíme na další společnou procházku.

Jerry

Z Jerryho už je velký kluk, a to doslova. Už přerostl Charlieho a má 26,5 kg.

Holky

V rámci tradičního háracího rozdělení domácností mám doma obě holky. Takhle princezny společně hlídají u vrátek.

Takhle hlídají doma v obýváku.

A takhle chodíme do lesa na procházky.

Maja

Mařenka se ohlíží za posledními letními dny letošního roku.

Takhle se Mažuna směje, když něco provede (třeba vybere odpadkový koš, že?)

Minion

Miňousa pózovala po ostříhání (nestříhaly jsme skoro tři měsíce).

Letní (ne)aktivity

Červenec i srpen byly pro nás exterémně horké, nabité i náročné. Na jednu stranu jsme se potýkali se značnými omezeními kvůli rekonvalescenci naší Minion, na druhou stranu nám přibyla celá řada nových aktivit přesně ze stejného důvodu.

Řeknu vám, že dovolená pětiminutová procházka třikrát denně není nic moc. Miňouse z toho začalo hrabat, mě taky 🙁 Dneska jsme se už postupně naštěstí dostaly až na půl hodinku.

Hned, jakmile to bylo možné, tak jsme vlítli na rehabilitaci rovnýma nohama. Bylo totiž potřeba Miňouse vysvětlit, že i když jí možná pohyb po třech nohách nedělá problém, pudlové obvykle používají čtyři.

Jedenkrát v týdnu chodíme šlapat do velké vany, tedy na hydroterapie.

Třikrát denně cvičíme cviky na nasvalení operované nohy a na to, aby ji Miňousa začala zase používat jako čtvrtou nohu, ne jak kabelku. Cviky kromě nohy pomáhají správnému nasvalení vlastně celého psa, které před pár měsíci jaksi vzalo za své.

Chodíme plavat. Jako správný pražský dámičky samozřejmě do našeho azurového bazénu, neb všechny jiné vodní plochy se zelenají sinicemi až běda.

Ba ne, párkrát jsme kvůli hárání museli i do toho našeho kačáku, aby naši pudlí kluci nezešíleli…

Dobrá zpráva je, že kost už srostla, takže pomalu bychom se během příštích 60 dnů mohly vrátit k normálnímu režimu. Nějak výrazně sportovat v budoucnu už bohužel nebudeme, ale caniscross po místních lesích a hájích si ujít nenecháme 🙂

A nakonec by se se slušilo dát asi poděkování, takže…

Děkuji Verče z DogFitness za profesionální přístup, za tréninkový plán i za trpělivost, když jsme kvůli D1 přijely na hodinu s víc jak půlhodinovým zpožděním. Děkuji veterinární nemocnici IVET za odoperování a následnou rehabilitaci.

Dopis od Chiny 😊 pro sestřičku.

China (ANNIVERSARY CHINA Ambershades) poslala dopis naší Miňouse <3

Ahoj Miňonko, jak se máš? Prý jsi byla na operaci. Doufám, že se ti noha dobře hojí. Co jsi vyváděla, že sis poranila nožku? Já jsem naštěstí zdravá, jen mě většinou vodí na vodítku. Podle mých dvou velkých lidí sním všechno, na co přijdu a pak mi není úplně vždycky dobře.

Jako pozdrav posílám svoje výstavní fotky. Jen žertuji, byla jsem strašně chlupatá, a tak mě panička před plánovaným stříháním a koupáním nejprve ostříhala, aby sobě i mně zkrátila čas fénování. Stále ještě jsem se s fénem úplně neskamarádila a nemám ho v lásce. Občas si zaštěkám i na vysavač, ale to už dělám jen vzácně 😊.

A teď pár obrázků poté, co mne ostříhala „teta“ Terezka. Že mi to mooooc sluší?

V květnu jsme jeli na super výlet do Jáchymova. Bylo sice dost teplo, ale díky tomu jsem mohla ochutnat horské potůčky – sice trochu moc studená, ale výborná voda. Výlety do lesa, k rozhledně na chodníčky v Božím Daru. Tam bylo krásně.

Byly jsme se podívat na podivné rybníky, prý to jsou nádrže na vodu do sněhových děl. Sice nechápu, k čemu ta věc je, ale na hadině plavala úžasná kachna, která mne strašně zaujala. Tak ráda bych za ní skočila… Nooo, nepustili mne.

Sice jsme navštívili i cukrárnu v Ostrově, ale žádný dortík ani zmrzlinu mi nedopřáli. Že prý to není pro pejsky. Aspoň, že do zámeckého parku psy můžou…

Poslední jáchymovský výlet byl pěkná anabáze. Během 40 minut jsme se vyšplhali asi kilometr s převýšením 200 metrů na skálu jménem Gorila. Byl tam krásný výhled, který jsem vůbec neocenila. Cesta nahoru to byla zajímavá, plná větviček, malých smrčků a klíšťat. Cesta dolů ještě zajímavější, všem dvounohým to strašně klouzalo. Nechápu, proč jsme tam vlastně lezli, ale byla legrace, když někteří kousek vzali po zadku 😊.

Cestou necestou

A na vrcholu

Opravdu půjdeme tudy dolů? To bude sranda.

Takto se normálně ve výtahu nevozím, někdo se tu asi zbláznil 😊.

Zato takto se venčím vcelku běžně, bo na koloběžku je moc horko.

A Miňousa odpovídá:

Jé, ahoj Čajnuško!

To jsem ráda, že mi píšeš, Děkuji za obrázky, aspoň se můžu virtuálně někam podívat, jsem totiž skoro pořád zavřená 🙁

No, zas tak nic hroznýho jsem vlastně nevyváděla, jen mi to venku trochu podjelo, a pak jsem začala trochu pokulhávat. Nijak zásadně mi to nevadilo běhat po třech, dokonce i kuře jsem zvládla a zakousnout…Ale panička pak povídá, že s těmi utrženými vazy musím na operaci či co…každopádně jsem se jednoho krásného odpoledne vzbudila s trychtýřem na hlavě, oholenou nohou a od té doby chodím ven už taky jenom na vodítku 🙁 Docela vopruz, co?

Střih máš dobrej. No, já jsem znova vyfasovala miami střih, prý aby tak nebila do očí ta vyholená noha…stejně si myslím, že paničce se tenhle střih moc líbí a díky té operaci nemusí nic obhajovat doma.

Rybníčky jsou fajn, vloni jsem si na Balatonu super zaplavala. Na rehabilitaci paní doktorka říkala, že budu taky v rámci rekonvalescence plavat…jo a kačenku, s tou bych si z chutí taky trochu pohrála 😀 Ale asi budu muset zase tajně, doma by mě určitě nenechali…

Já jinak už taky umím jezdit ve výtahu, k babičce, která mě hlídá kvůli návštěvám u doktorů a rehabilitacím. No a takhle mě doma poslední dobou nosí docela běžně, prý zatím nesmím chodit po schodech a nikam skákat.

Tak moc děkuji za dopis a zase se ozvi, co všechno jste podnikli. Měj se krásně.

ségra Mini

PS: pozdrav posílá také naše máma Mařenka

Jerry 15 týdnů

Jerry se tady stavil na další, v pořadí už třetí, stříhání. Obrovsky mě překvapilo, jaký je to už pudlí profík, všechno zvládl bez mrknutí oka jako správný královák. Je to velice okouzlující mladý muž.

Minion operace TTA

Tento týden absolvovala Miňonka TTA operaci přetržených zkřížených vazů v koleni. Operace proběhla v pořádku. Jelikož se ale jedná o velký chirurgický zákrok, čekají nás teď 2 měsíce maximálního možného klidového režimu a týdny rehabilitací a hydroterapií. Tak nám držte palce.

Koho by to zajímalo, tady je informační video k TTA operaci:

Jerryho první měsíc u nás

Možná jste to už postřehli, naše vesměs veteránská smečka má od května novou posilu – Jerryho. S tím jeho jménem to vlastně bylo složitý. Jednak se mi nedařilo vymyslet nic pěknýho, a druhak jsem jméno chtěla nechat na budoucí paničce. Ještě první týden jsme na něj volali „Puppy“, než se máma rozhodla, že to bude Jerry. O Jerryho prvním letu letadlem si můžete přečíst tady. Níže najdete jeho další první zážitky.

Jerryho první seznámení s paničkou

Nevím, jak se mi to povedlo, ale Jerryho se mi podařilo skoro dva měsíce před mámou tajit. A to se mi párkrát fakt málem podařilo prokecnout, akorát že jsem se v půlce věty zastavila. Sice tak trochu tušila, že možná k padesátinám dostane psa, ale že to bude kluk finskej ušatej, to by jí asi nenapadlo.

První společná procházka

První nové hračky

Protože za očkování by prostě měla být odměna, ne?

První stříhání doma

Co si budem povídat, žádná velká hitparáda to nebyla 🙂 Čumák jsme holili asi třičtvrtě hodiny 🙂

První koupání v bazénu

Samozřejmě neplánované. To mu dokonce prvně na chvilku došla i řeč…ale jenom na chvilku.

Výlet do Finska

Druhý týden v květnu jsem se vydala na skok do Finska. Moc jsem se na výlet těšila a kromě spousty zážitků jsem z této země tisíce jezer  přivezla i jeden přísně utajovaný narozeninový dárek.

Tři dny jsem se pohybovala v blízkosti Helsinek, tedy v jižním Finsku. Měla jsme velké štěstí, že jsem byla hostem mé velice milé kamarádky Outi z chovatelské stanice Old House.

První den po příletu jsme se po prvotním hledání na letišti ve Vantě přesunuli pár kilometrů od Helsinek do městečka Lohja, kde na nás v chovatelské stanici Agidream’s už netrpělivě čekal narozeninový dárek pro mámu.

V Lohje jsme se prošly centrem města kolem starého kamenného kostela a památníku…

…dali jsme si večeři v místním bistru a pokračovali v procházce až k blízkému jezeru a zrovna zapadalo slunce.

Druhý den ráno jsme nechali auto blízko nádraží v Espoo a vyrazili vlakem do centra Helsinek na hlavní nádraží, které sídlí mimochodem v moc pěkné historické budově.

Ve Finsku najdete téměř všechny nápisy na cedulích (ulice, rozcestníky na dálnicích, názvy obcí) ve Finštině a Švédštině. To jsem vůbec netušila.

Z nádraží jsme se vydaly procházkou centrem směrem k moři.

Minuly jsme Švédské divadlo a prošli jsme se po místním bulváru Park Esplanadi (něco jako náš Václavák)…

…a kolem slavné kašny Havis Amanda, která je každý rok při oslavách na prvního máje umyta místními univerzitními studenty, jsme dorazily až do přístavu na Tržní náměstí Kauppatori.

V přístavu byly trhy, kde samozřejmě nesmělo chybět cokoliv se sobíkama (nebo losíkama – teď si nejsem úplně jistá) a spousta dobrého finského jídla. Ochutnala jsem tradiční losovou polévku a později také kávu s tradičním zavinutým finským koláčem chutnajícím po skořici a kardamonu.

V přístavu jsme také navštívily historickou tržnici (Old Market Hall), která měla obrovské kouzlo.

Od přístavu je pěkně vidět ještě presidentský palác, Helsinská radnice Helsingin kaupunginvaltuusto nebo třeba největší pravoslavná katedrála v západní Evropě Uspenskin Katedraali.

Z přístavu navíc vyplouvá trajekt do helsinské zoo, která je na ostrově Korkeasaari a která také patří k nejstarším zoologickým zahradám v Evropě.

Pak jsme se vydaly na Senátní náměstí k bílé evangelické katedrále Tuomiokirkko. Nalevo od bílé katedrály se nachází hlavní budova Helsinkské univerzity, napravo Palác vlády.  Pak jsme navštívili Helsinkské městské muzeum hned naproti. Musím říct, že expozice byl velice pěkně udělaná – moderně a interaktivně. V horním patře byla výstava k helsinským klubům z 90. let.

V nižším patře byla výstava k historii Helsinek a kousek vedle expozice zaměřená na děti – jak historicky vypadaly dětské pokoje v jednotlivých obdobích, školy, oblečení, atp.

V přízemí muzea byl stroj času, kde si človek s nasazenými 3D brýlemi mohl prohlédnout Helsinky v průletu časem.

Znovu přes přístav jsme prošli do centra ke známé soše tří kovářů. Prošli jsme kolem nejstaršího helsinského univerzitního klubu k modernější části centra, kde na kraji náměstí  Plaza Narinkka stojí moderní dřevěná kaple Kamppi Chapel of Silence.

Pak jsme se vydali kolem budovy parlamentu, jezdecké sochy Mannerheim Statue a muzea moderního umění Kiasma zpátky na vlak a do Espoo.

V Espoo jsme měli objednaný termín u veterináře, kde náš dárek absolvoval povinné klinické vyšetření před cestou letadlem a pas.

Večer jsme pak trávili už všichni tři s prckem, po náročném dni celkem v poklidu.

Ve středu, v den odletu, jsme ještě absolvovali příjemnou procházku v národním parku s cílem prcka trochu utahat, abychom nějak rozumně přežily čas na letišti před odletem, letadlo a cestu domů z letiště. Finská příroda je naprosto úchvatná, v národním parku mají super cestičky a dokonce i speciální místa, kde se dá udělat grilování.

Na letišti prcka zvážili a pak jsme čekali na odlet, který byl nakonec ještě o hodinu zpožděn, ale nějak jsme to zvládli.

Velikostní limity přepravky na palubu u ČSA (a podle všeho i leckde jinde) jsou striktně dané. Kupovala jsem co největší možnou velikost, nicméně pak jsem pochopila, že si nemám vůbec kam dát nohy…

První půlku letu prcek trochu hůř rozebíhal, ale asi 20 minut předtím, než jsme začali klesat, ožil, a chtěl si hrát 🙂

Myslím, že letadlo prcka vůbec nepoznamenalo. Než nám přijel kufr, tak se vesele napil, dal si pár piškotů, a pak jsme pokračovali směrem na parkoviště pro auto a hurá domů.

Zpožděné letadlo všechno trochu zkomplikovalo, protože prcka se nám podařilo coby narozeninový dárek pečlivě utajit a měli jsme domluvený termín předání na konkrétní hodinu (já jsme ten den uletěla 1400 km z Finska a naši ujeli 800 od moře z Chorvatska). Nenápadně jsme je museli po cestě domů zdržet. Nakonec ale všechno klaplo a my jsme s prckem dorazili asi tři čtvrtě hodiny před nimi, takže byl čas i na seznámení s Mařenkou a Charliem.

Prckovi trvalo rozkoukání přesně 2 a půl minuty a od té doby byl k nezastavení, vydržel být vzhůru asi 4 hodiny v kuse a řádit a řádit.

No, a tady podívejte jak nakonec dopadlo narozeninové překvápko – láska na první pohled 🙂

Až doteď jsem z Finska naprosto nadšená. Moc děkuji Outi a Tenho, bez kterých by nebylo možné celý výlet ani překvapení uskutečnit. Doufám, že se zase uvidíme, třeba u nás v Čechách, nebo třeba někde jinde 🙂

Woody 3 roky

9. června oslavil náš odchov A už své třetí narozeniny. V mailu na mě čekaly krásné fotky od Woodyho (ANNIVERSARY WOOD Ambershades). Moc za ně děkujeme.

Od nás z Ambershades posíláme všem sourozencům přání toho nejlepšího ! A samozřejmě i Dájovi tam nahoru <3