Rozloučení s Jerrym

V noci 14. března 2022 prohrál svůj boj o život s torzí žaludku náš Jerry 💔

Krásnej, zdravej, věčně vysmátej, čerstvě čtyřletej kluk. Bylo to tak rychlý… Takovýhle věci by se neměly dít 😭 Jerrynko promiň…a utíkej tam nahoru a pozdrav od nás ostatní ❤Nezapomeneme ❤

Agidream’s Your Guardian Angel

11.3.2018 – 14.3.2022

Rozloučení s Charliem

Ve čtvrtek 24.2.2022 nás náhle opustil Charlie, zakládající pes mojí chovatelské stanice a vlastně ten, kvůli kterému takhle velká láska k pudlům celá začala.

Sbohem kamaráde 💔 Děkujeme za těch krásných společných skoro 13 let. Jo a nezapomeň pozdravovat tam nahoře ve věčných lovištích. Potkáme se tam…C. I. B. MultiCH. Caracal Very-Merry. Pro nás doma Charlie, šampion našich srdcí ❤16.4.2009 – 24.2.2022

Vyšetření DOV

Prvního února jsme absolvovali s Minion, Jerrym a Růžou opakované klinické vyšetření na oční vady u skvělé paní doktorky Míkové v Českých Budějovicích. Všichni tři s výsledkem prosté. Největší radost mám z Minion, které paní doktorka v jejích téměř 7 letech řekla, že má ty oči luxusní. Foto ilustrační z naší minulé návštěvy.

Podzim 2021

Vůbec nestíhám psát 🙈 Takže tady shrnu vše, co se u nás událo za celý podzim.

Pozdrav od Goldíka

Přišel nám pozdrav od Goldíka (Anniversary Gold Ambershades). Podle fotek je to velký požitkář 😁

Moravská párty

Letos jsme zopakovali milé setkání, tentokrát na Moravě v Dolních Věstonicích. Akce to byla parádní a moc jsme si jí užili. Už se těšíme na další rok.

Rozloučení s Paminem

Na konci října nás bohužel zaskočila velice smutná zpráva a to, že nás bohužel opustil Pamino (Anniversary Ruby Ambershades). Prohrál boj se zákeřnou rakovinou. Chtěla bych poděkovat jeho rodině za skvělou péči po celý jeho život i v posledních chvílích. Lepší rodinu jsem pro něj vybrat nemohla ❤

Minion po operaci

Minion v říjnu absolvovala operaci malé bulky, která se jí objevila na mléčné žláze. Dost možná to má nějakou souvislost s posledním nepovedeným háráním, tak uvidíme. Podle výsledků byl nález nezhoubný, tak jsme si všichni oddechli.

Pozdrav od Woodyho

Dorazil krásný barevný podzimní pozdrav od Woodyho a jeho kamaráda Zorby. Prostě nádhera! 🍁🍂

Pár fotek našich staroušků

Charliemu je aktuálně dvanáct a půl, Maje přes 9 let. 

Trocha podzimu u nás

Pár fotek z babího léta. Podzim tady nebyl nijak krásný ani barevný, všechno listí odnesla vichřice.

Trocha zimy

Zima nás letos potěšila už v listopadu a prosinci. Já bych klidně měla ráda sníh na zahradě od listopadu do března, namísto bahna.

A závěrečná pravidelná rubrika Smějeme se s malou červenou Karkulkou

Krkonoše 2021

V půlce srpna jsme s našima dvěma holkama vyrazili na dovolenou do Krkonoš.

Cestou tam jsme udělali zastávku na Kuksu. Přijeli jsme ze směru od k bylinkovým zahradám a tam jsme i parkovali.

Doporučujeme vzadu vylézt ze zahrad a dát se pár kroků podél zdi vlevo do velice příjemné a stylové kavárny Lavender Kuks.

Ubytování jsme byli ve Svobodě nad Úpou, což je ideální výchozí bod pro výlety do okolí. Dog-friendly ubytování jsme sehnali přímo na náměstí ve Ski & Bike apartmánech přes Booking.com.

Na rovinu říkám, že nejsme žádný velký turisti, natož vysokohorský. Takže jsme výlety vesměs koncipovali tak, abychom to ušli my dva a Miňousa po operaci kolene. Abychom si dopoledne někde mohli dát kafe a odpoledne nějaké jídlo.

Černá hora

První plně výletní den jsme vyrazili pěšky do Janských Lázní, což byla od ubytování pohodová asi 20 minutová procházka vesměs po rovině.

Tam jsme si prohlédli kolonádu, altánek a vyrazili směr do kopce k lanovce na Černou horu. Psi do lanovky s košíkem a zadarmo 👍👍 Holky v lanovce poprvé v životě, nahrnuly se tam tak rychle, že jsme je skoro nestihli 😊

Nahoře jsme se na doporučení stavili na kafe a pivo v Kiosku u staré lanovky. Na jídlo bylo ještě moc brzy. Pokochali jsme se výhledy a vyrazili dolů po černohorské silnici, ze které jsme pak odbočili ke Stezce v korunách stromů. Tam bylo teda pěkně živo. Psi dovnitř nesmějí a nechávat je dole v připravených králíkárnách se nám úplně nechtělo, takže jsme se pokochali zvenku a pokračovali zpátky směrem do Jánek. Podíváme se sem někdy příště, až budeme bez psů.

Žacléř, Stachlberg, Trutnov

Tento den jsme pojali jako více kulturní. Ráno jsme vyrazili autem směr Žacléř, cesta se kroutila všemi směry a po chvíli bylo jasné, že dávat holkám ráno snídani nebyl asi dobrý nápad 🙈 Měli jsme se tady stavit na oběd, ale nějak jsme vyrazili hrozně brzo, takže jsme si udělali jen procházku kolem náměstí a ke kostelu. Jediná kavárna tu zrovna měla zavírací den…Tak jsme se nalodili a pokračovali dál.

Další zastávkou byla tvrz Stachlberg. Moc pěkně zrekonstruované malé i velké bunkry a rozhledna Eliška.

U hlavní pevnosti byl stánek s občerstvením, takže i na kávu došlo a všichni byli spokojení.

Pak jsme pokračovali dál do Trutnova, kde jsme si prošli náměstí, promenádu, dali oběd pod lékárnou a pak se vydali do městského parku, kde jsme snad vůbec nikoho nepotkali.

Večer jsme šli holky ještě trochu vyvenčit a projít se Svobodou. Kolem Lama Parku jsme vylezli nahoru k Muchomůrce.

Výšlap na Rýchorskou

Tenhle den nás neturisty čekal největší výšlap, protože jsme měli naplánovaný okruh ze Svobody (odkud je vesměs všehchno do kopce) na Rýchorskou boudu a zpátky. Tahle trasa byla asi mimo všechny hlavní turistické mainstreamové trasy, takže jsme nahoru i dolů skoro nikoho nepotkali a jen nahoře na boudě bylo pár lidí.

Nahoře jsme si dali kafe, pokochali jsme se výhledem (jakože tady to bylo opravdu moc hezký) a pokračovali dolů směrem na Horní Maršov, kde jsme si dali fajnový oběd. Odtud pak zpátky do Svobody a všichni jsme svorně odpadli 🤣

Adršpašsko-teplické skály, aneb den na odlehčení nohám

Tento den byl původně plánovaný jako odpočinkový. V plánu bylo vlézt do Adršpašských skal z druhé strany, kde není tolik turistů. Nakonec jsme ještě den předem naplánovali změnu – že zaparkujeme v Teplicích nad Metují a půjdeme do skal Teplických. Jak jsme vypozorovali v předchozích dnech, že stačí sejít z hlavní turistické trasy na nějakou jinou značku a jdeme tam sami, tak jsme po prvních pár „Smetanech s klavírem“ a „hlav koně“ odbočili na žlutou značku. Pravda, šli jsme tam téměř sami, ale  byla to všechno, jen ne odpočinková trasa. Lezli jsme po kamenech a skalách nahoru a dolů 🙈, jednou jsme museli psy i snášet po žebříku…Ale zhodnotili jsme to jako super dobrodrůžo. Co nás doteď nebolelo, tak začalo. Prostě jsme se celkem pěkně zničili.

Ze všech asi tří restaurací v Teplicích jsme zamířili do té, kde bylo nejvíc lidí (jakože tam asi budou vařit dobře) a byl to asi nejhorší gastronomický zážitek za celý týden🤔.

Sněžka

S ohledem na změnu počasí k horšímu jsme výlet na Sněžku zařadili na poslední den, kdy mělo být podle předpovědi hezky, aby bylo něco z vrcholu vidět. Ve Svobodě jsme sedli na autobus (my dva asi po 15 letech, holky úplně poprvé v životě – ale musí se naučit, že si nemůžou jen vozit zadky v Mercedesu 🤣) a vyrazili směr Pec pod Sněžkou. V Peci jsme se z autobusáku vydali nahoru směr lanovka. Pod lanovkou ve stánku proběhlo obligátní dopolední kafe.

Nahoru na Sněžku jsme vyfrčeli lanovkou (psi s košíkem a za poplatek).

Na Sněžce jsme byli poprvé a nahoře to bylo úžasné. Lidí teda jak na Václaváku, ale díky počasí ty výhledy stály za to.

Pak jsme se vydali se na sestup do údolí přes Růžohorky. Vedro bylo teda na padnutí (i nahoře), všude krásně kvetly vřesy.

V Děčínské boudě jsme zastavili na malé občerstvení a pak pokračovali dál v cestě dolů.

Na oběd jsme se stavili na Portáškách. Pak jsme se kousek vrátili nahorů nad prolézačky abychom sešli z té hlavní turistické trasy směrem na Šraml. Tam už jsme už nikoho celou cestu až do Velké Úpy nepotkali, což bylo fakt super, holky se mohli pěkně proběhnout. Ve Velké Úpě jsme pak sedli na bus zpátky do Svobody.

Svoboda a Jánky

Na pondělí hlásili už od rána déšť. Původně jsme chtěli jít z Černé hory směrem na Luční boudu, což jsme s ohledem na předpověď a na fakt, že si Růža prošoupala polštářky na předních nohách do krve, zavrhli.

 

Zvolili jsme proto kratší okruh mezi Svobodou a Janskými Lázněmi, pokud možno mimo asfalt (což je v Krkonoších obecně trochu problém). Jelikož se mi tohle nikdy nestalo, tak jsme s sebou neměli botičky. Ale ono v téhle fázi by už stejně byly asi k ničemu. Provizorně Růža nafasovala epesní onuce ze samodržící bandáže.

Moje naivní představa byla, že by jí mohly vydržet třeba na půlku cesty. Ztratila je asi už po dvou kilometrech 🙈 Pro mě poučení na příště, že máme mít s sebou pro tyto případy záložní botky a hlídat tlapky, aby je člověk nasadil zavčasu, než se ty tlapky rozedřou do krve.

V Jánkách jsme si dali dopolední kávu s dortíkem a vydali se zpátky do Svobody přes kopec po zelené značce, hezky po lesní cestě. Pro děti tam byla hezká naučná stezka.

Tentokrát jsme nedošli až k Muchomůrce, ale odbočili jsme směrem k Lama parku o něco dřív. Předpověď se od rána měnila z hodiny na hodinu, takže nakonec místo propršeného dne od rána bylo celou dobu celkem dost teplo. Ve svobodě jsme stihli ještě oběd v místní burgrárně a pršet začalo opravdu až když jsme dorazili zpátky do ubytování. Takže jsme vlastně toho hezkého počasí využili na maximum.

Jedeme domů

Na poslední návratový den jsme nakonec také museli zvolit jiný program, než bylo v plánu. Od rána pršelo, takže jsme výlet do Zoo Dvůr Králové úplně vypustili. Místo toho jsme se stavili na kratší procházku u přehrady Les království. Tam nám zázračne tu chvilku zrovna nepršelo.

Týden v Krkonoších jsme si moc užili, nikam jsme nespěchali, pořádně jsme se vyvětrali a prošli. Počasí nám vyšlo až neuvěřitelně krásně. Dlouhé kalhoty jsme si vzali jen na Sněžku a to jsme se v nich celý den pěkně pekli. Kdybychom jeli o týden později, tak by to bylo asi na zimní bundu 🤣

 

6. narozeniny odchov A a 2. narozeniny odchov B

Čas letí a letí  a naši odchovanci z vrhu A oslavili už neuvěřitelné šesté narozeniny. Fotky z dovolené od moře nám poslal Woody, který miluje plavání společně s paničkou.

A týden na to oslavil i náš odchov B své druhé narozeniny. Doma jsme k tomu tentokrát nedělali žádnou extra oslavu. Máma si přála udělat společné focení v rozkvetlém jetýlku. To byl zase nápad: ve stínu asi 35°C a dva lidi na 7 psů – jeden držel a jeden fotil 🙈 Ráda bych zdůraznila, že jetel nepřišel k úhoně. Fotili jsme na úplném krajíčku pole v kolejích od traktoru.

Pozdrav do skupiny přidala i vysmátá Kiwina

A popřála i další vysmátá ségra Satanka

a nám tady už (konečně) začalo léto, tak se všichni psi přesunuli pod stín ořešáku. Na první fotce oslavenkyně Minion (6) s dcerou Růženkou (2), na druhé naše malá červená Karulka (2).

Krásné a pohodové léto všem! ☀

 

Konečně zima!

Vánoce

Vánoční svátky jsme strávili u rodiny na Šumavě, tady pár fotek z venčení kolem domu

Andělíček v Sušici

Vrátili jsme se na místo činu, na hrad Kašperk. Tady jsme se s manželem seznámili a strávili zde pár hezký lét. Teď tu dělá kastelána náš bratranec, takže se se budeme rádi zase vracet častěji.

Na výlety se nám podařilo vymyslet samá místa, kde jsme vesměs nikoho nepotkali a holky mohly skoro celou dobu lítat na volno.

Amálino údolí kousek za barákem

Ze Srní jsme se vydali přes přehradu Sedlo na Klostermannovu vyhlídku, o té přes vodní zámek a přehradu zase nazpátek.

Na Silvestra jsme to cestou domů vzali přes Plzeň a udělali s Martinou, Péťou, taťkou odchovu B Alexem a Bibi procházku na Radyni.

2021

Rok 2021 pro nás začal nečekanou ztrátou naší Tessinky. Strávili jsme s ní krásných skoro 12 let života a bude už navždy v našich srdcích, jako malá vzteklá hlídačka. Dlouho jsme přemýšleli, že si chceme nad postel v ložnici pořídit nějaký větší obraz s krajinou. Teď nás tam všechny hlídá Tessina v nadživotní velikosti.

A pak začalo sněžit, a sněžilo a sněžilo. Tady jsme byli na procházce v hrozné chumelenici, i když to z fotek není vidět

Růženka ostříhaná

Statečný pan Donatello a hromady sněhu skoro stejně velké jako on.

Mařenka Minion na stříhání

A napadl další sníh

Taky jsme dali společnou rodinnou procházku ještě s „adoptovaným“ kokrem Benem, kterého teď máma vycházkuje, protože panička pracuje na ARO a poslední dobou je tam bohužel s ohledem na epidemickou situaci skoro pořád.

Tady mírná obleva

Rozloučení s Tessinkou

V pondělí 4.1.2021 večer nás náhle opustila naše Tessinka. Naše malá, umíněná, uštěkaná, vzteklá a nesmírně statečná šéfová. Už teď je tu bez ní nesnesitelné ticho 💔 Můj první vlastní pes, můj první a poslední teriér. Tak utíkej holčičko a pozdravuj tam Dáju a svojí maminku. Nikdy nezapomeneme 🖤😭😭😭