Minulý rok se nám výstavní výlet do rakouského Tullnu moc líbil. Letos tam na seznamu rozhodčích byla zajímavá jména, tak jsme si s Miňousou řekly, že pojedeme. Vzali jsme s sebou na výlet naší Verču, která pečuje o celou naší psí i lidskou rodinu. Hlavními cíli výletu bylo si to pořádně užít, přivézt domu rakouské CACA (neb dalšího CACIBa potřebujeme až později), pořídit růžové barbie gumičky, které nám před půl rokem došly a které jsem už delší dobu nemohla sehnat :).

Vyrazily jsme v sobotu brzy ráno, na výstaviště jsme dorazily kolem deváté ráno. Zaparkovaly jsme poměrně dobře a celkem i blízko k naší hale.

V sobotu posuzoval německý rozhodčí Klaus Strack, který všechny prohlížel opravdu důkladně a diktoval dlouhatánské posudky (bohužel psané rukou a německy, takže nejsme schopní rozklíčovat…). Minion vyběhala ve třídě vítězů V1, CACA.

Bylo potřeba řádně doladit exteriér…

…napěchovat kapsy piškoty (samozřejmě se vstupní kontrolou jakkosti)…

Následně bylo potřeba se ukázat panu rozhodčímu ve třídě

Tady je video ze třídy

A ještě jednou se předvést v konkurenci o CACIBa…

Konečně přišlo babí léto, celý den krásně svítilo sluníčko. Ubytování jsme měli zajištěné v Purkersdorfu blízko Tullnu. V docházkové vzdálenosti od penzionu byly dva Naturparky se zvířátky a super naučná stezka. Odpoledne jsme tedy strávily procházkováním v přírodě i ve městě.

Šli jsme po červené turistické značce, s překrásně udělanou naučnou stezkou…

V Naturparku bydlela celá rodina divočáků v krásné výběhu, kde to vypadalo jako v pralese a vesele si pochutnávali na žaludech…

Na vyhlídkové rampě nad výběhem jsme se jako tři správné blondýny pokusily o selfie. Musím sem hodit všechny tři použitelné pokusy, protože ve třech holkách se nejsme schopný domluvit, na které nám to sluší nejvíc 🙂

Z parku jsme pokračovaly procházkou do centra města.

Druhý den už takové teplo nebylo, přesto nám počasí přálo. V neděli posuzovala maďarská paní rozhodčí Monika Halmi. Posudek byl sice anglicky, nicméně také se mi doposud nepodařilo všechna slova rozluštit, ale vesměs posudek moc pěkný s oceněním V1, CACA ze třídy vítězů.

Pro zasmání video – když si člověk myslí, že se fotíte, a ono je to video 🙂

Na cestu domů jsme vyrazily kolem půl třetí odpoledne, s ohledem na dopravní situaci nás navigace na české straně hnala po okreskách přes Vysočinu, takže se to pořád kroutilo tam a sem, ale domů jsme dorazili asi jen o 30 minut déle, takže celkem rychle a hlavně bez zbytečného stání v kolonách na dálnici.